Příběh z jáchymovských dolů

Tahle událost se odehrávala v roce 1945. Když se tohle stalo, bylo panu H. J. přesně 20 let. On a jeho dva kamarádi byli ze Zlína. Jeden z nich zjistil, že má sestru v Africe, kterou ještě nikdy neviděl. A proto se rozhodl, že za ní pojede. A aby tam nejel sám, tak s ním jeli ještě další dva jeho kamarádi. Když projížděli přes hranice našeho území, tak je tam gestapo zadrželo. 2 roky byli zavření ve věznici, kde je mučili. První kamarád zemřel už 2 měsíce po zavření do věznice a druhý kamarád až na důsledky týrání. Pan H. J. tam dostal strašné bolesti slepého střeva, ale nikdo mu to nevěřil. Prožíval nesnesitelné bolesti, křičel….ale nikdo mu nepomohl. Poté mu slepé střevo prasklo a následně dostal zánět podbřišnice. Jako vězni, který neměl žádnou cenu, mu pořád nikdo nevěřil, až když tam před zraky všech omdlel. Naložili ho na vůz, přivázali ho a bachaři ho museli odvézt do nemocnice, kde jim řekli: „Tenhle člověk nemá moc času do konce svého života a proto ho operovat nemůžeme.“ Museli ho zavést do vojenské nemocnice, kde na něm chtěli dělat pokusy. V nemocnici mu udělali operaci a dali ho tzv. „dohromady“. Nakonec byly všechny naplánované pokusy zavrženy, protože se začal uzdravovat. Nakonec nikdo až na pana H. J. neví, jak se odtud dostal…ale prostě začal žít normální život. Naprosto s nikým nechce mluvit o tom, co se dělo ve věznici. On sám se k tomu vyjádřil takhle: „Rozhodně nebudu nikdy a s nikým mluvit o tom, co se dělo ve věznici, protože je to pro mě naprosto ponižující.“ Pan H. J. žije dosud ve Zlíně. Je mu 89 let. Myslím si, že nikdo z nás nepochybuje o tom, že tenhle člověk je nadosmrti poznamenaný. Tento a spoustu jiných podobných příběhů se odehrávalo v Jáchymových dolech.

Galerie
Muzeum na Vysočině Uranových dolů Vchod do Uranových dolů
Uranové doly v Novém Jáchymově v roce 1945