Navzdory nebezpečí pomocníky Silver A

Neobyčejný životní příběh pana Václava Tyce nám přiblížila jeho dcera, paní Věra Sýkorová, která se narodila 17.12. 1937 manželům Emilii a Václavu Tycovým. Pan Tyc a jeho bratři byli součástí českého odboje a pomáhali parašutistům ze skupiny Silver A. Václav Tyc se narodil 9. ledna 1903 do kovářské rodiny v Dražkovicích. Jak říká paní Sýkorová: “My máme černé řemeslo v krvi. Jako malá jsem chodila do kovárny a ta vůně železa mě naprosto přitahovala. Proto jsem potom šla studovat strojní průmyslovku stejně jako moji bratranci. Také můj syn má černé řemeslo v krvi, teď vlastní firmu, kde mají mimo jiné i kovovýrobu. ”Václav Tyc měl 2 bratry, Františka a Stanislava. František bydlel v Pardubicích a pracoval jako údržbář v pardubické nemocnici. Václav se Stanislavem vlastnili v Dražkovicích u Pardubic společně opravnu automobilů s kovárnou, jejíž součástí byl i dvoupokojový byt, ve kterém oba bratři i se svými rodinami bydleli.

Zapojení do odboje

Po začátku 2. světové války patřili Tycovi k části občanů, kteří se snažili proti nacistům vzepřít. Stali se součástí protinacistického odboje, který byl v okolí Pardubic značně rozšířen. Hlavní kontaktní osobou v této oblasti byl mikulovický rodák Adolf Švadlenka. Ten byl dříve řidičem československého sociálnědemokratického politika Bohumila Laušmana, který byl tou dobou v Londýně spolupracovníkem Edvarda Beneše.Laušman dal v zahraničí zřejmě kontakt na svého bývalého řidiče Švadlenku jako na spolehlivého člověka, který bude ochoten parašutistům pomáhat. Právě automobily byly spojovacím článkem mezi známým motoristou Hladěnou, řidičem Švadlenkou a automechaniky, bratry Tycovými.

Ten, co u nás spinkal

„Vzpomínám si, jak u nás jednou spal parašutista Josef Valčík. Také u nás v autodílně žádal o práci. Chtěl pracovat v kanceláři, ale maminka namítala, že dva lidé v kanceláři tak malé dílny by mohli být nápadní, tak to tatínek odmítl a Josef Valčík pak pracoval jako číšník u Erna Košťála v hotelu Veselka v Pardubicích.” Toto setkání Josefa Valčíka a rodin Tycových se později ukázalo jako velmi riskantní. Josef Valčík spal v pokoji Stanislava a viděly ho i jeho děti, bratranci paní Sýkorové. Paní Sýkorová se nám zmínila o tom, že její bratranec šel jednou s rodiči po městě, a když uviděl plakát, na kterém byla podobizna hledaného Josefa Valčíka, vykřikl,: “Jé, to je ten pán, co u nás spinkal.“ “Rodiče ho samozřejmě hned utišili a táhli pryč, naštěstí to ale nikdo z kolemjdoucích neslyšel,” dodává paní Sýkorová. “Maminku jednou požádali, aby sehnala nějaké drahé hodinky pro pana Valčíka, ona to ale odmítla, protože se bála, že by to bylo moc podezřelé, kdyby je šla koupit. Někomu by mohlo být divné, kde na takové hodinky vzala peníze. Maminka také říkala, že se ti parašutisté nechovali nenápadně , ale že tady hýřili penězi, co si přivezli do protektorátu z Anglie.”

Rodinný výlet

Dalším nesmírně statečným činem byla cesta pana Stanislava Tyce pro radiostanici a padáky k obci Senice u Poděbrad, kde parašutisté skupiny Silver A, Josef Valčík, Alfréd Bartoš a Jiří Potůček, 29.12.1941 v noci seskočili. Stanislav Tyc si vypůjčil od Františka Hladěny automobil a vezl s sebou i svého syna, aby to vypadalo, že jedou na rodinný výlet. Vysílačku a padáky přivezli do své dílny v Dražkovicích, kde údajně padáky zakopali. Následně přemístili radiostanici do lomu Hluboká u Ležáků, který byl ve vlastnictví rodiny Vaškových. Právě z tohoto lomu radiotelegrafista Jiří Potůček poprvé zprostředkoval kontakt se zahraničím. Rodina Vaškových byla po atentátu na Heydricha prozrazena, majitel lomu Jindřich Vaško byl 2. července 1942 popraven na Zámečku a jeho manželka byla poslána do koncentračního tábora. Jejich příbuzní z Pardubic byli také prozrazeni, František Vaško byl popraven na Zámečku, jeho manželku v pokročilém stádiu těhotenství nechali naživu.

Tvrdil, že ji zapomněl ve vlaku

27. května 1942 byl v Praze – Libni proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát provedli parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Anthropoid. Podle jedné z teorií měl být na místě atentátu i Josef Valčík, který dával znamení zrcátkem, že se auto Heydricha už blíží. “Tatínkův bratr Stanislav byl v den atentátu také v Praze, vezl si s sebou tašku z dílny, a když se vrátil, tak nám tvrdil, že tašku zapomněl ve vlaku. My jsme tu jeho tašku potom poznaly s maminkou na výstavě, která se konala v Pardubicích na památku obětem heydrichiády, kde byly vystavené různé předměty související s atentátem. Buď byl strýc v tu dobu také na místě atentátu, nebo někomu tu tašku půjčil. To už se dnes bohužel nedozvíme.“

Smyčka se utahuje

Po atentátu bylo zavedeno stanné právo a začal hon na pachatele atentátu a jejich pomocníky. 10. června 1942 proběhla první německá odvetná akce v podobě vypálení Lidic. 16. června 1942 parašutista Karel Čurda zradil, přihlásil se gestapu a vypověděl zde veškeré informace, které měl k dispozici. Tímto se začala smyčka kolem pardubického odboje utahovat. Čurda vypovídal i o bytě manželů Krupkových, ve kterém jedenkrát byl a ve kterém pobýval také velitel skupiny Silver A Alfréd Bartoš. Gestapo zde provedlo domovní prohlídku a našlo zde zápisky Alfréda Bartoše, ve kterých byly nejspíše i jména odbojářů z okolí. Domníváme se, že tímto způsobem byli prozrazeni i bratři Tycovi a další jejich spolupracovníci.

Marodka, bez návratu

“20. června v noci k nám vtrhlo gestapo a odvedli si tatínka i jeho bratra Stanislava. Pamatuji si, že ti gestapáci měli těžké vojenské boty a že jsme měli všichni obrovský strach.” 24. června 1942 byly vypáleny Ležáky a téhož večera byli ležáčtí muži a ležácké ženy zastřeleni na pardubickém Zámečku.

Stanislav Tyc byl popraven na Zámečku 2. července 1942 ve stejný den, jako například Erno Košťál, Adolf Švadlenka či Taťána Hladěnová, manželka Františka Hladěny, který zemřel na pardubickém gestapu dvacátého června. Františku Tycovi, třetímu z bratrů, přerazili při výslechu páteř a byl hospitalizován v pardubické nemocnici, kam za ním chodila jeho manželka v převlečení za jeptišku. Po určité době byl převezen do Terezína, kde byl ihned po příjezdu zastřelen.

“Mého tatínka odvezli do Osvětimi. Šestého července nám od něj přišel dopis, ve kterém žádal o suchý chleba a nějaké spodní prádlo. Maminka mu to poslala a už nám od něj žádné psaní nepřišlo. O jeho smrti bychom se v tu dobu bývaly nedozvěděly, kdyby to mamince nebylo divné a opětovně nežádala informace o jeho zdravotním stavu. Po válce nám tatínkův spoluvězeň z Osvětimi ,pan Koreček, řekl , že se tatínek necítil dobře a šel na marodku, ale nevěděl, že se z marodky skoro nikdo nevrací, neboť odtamtud posílali do plynových komor přednostně.”

Ani korunu

Paní Tycová ztratila práci v autodílně a přežívala díky podpoře příbuzných. Autodílnu dostal do správy Němec Ing. Jiří Teschner a paní Tycová nedostávala z výdělku autodílny ani korunu. V těchto podmínkách přežívaly paní Sýkorová se svojí maminkou až do konce války.

Jen krůček od problémů

“Po nástupu komunistů se nám nevedlo o mnoho lépe, neboť mamince utekli příbuzní za hranice a jí propustili z notářství, kde po válce pracovala. Mě málem nevzali na průmyslovku, protože ze Základní školy v Dražkovicích přišla zpráva, že nedoporučují přijetí ke studiu právě kvůli těm příbuzným v zahraničí. Ředitel na průmyslovce se mě ale zastal a řekl, že když budu mít dobrý výsledek v přijímacím řízení, tak tam mohu studovat.” Po ukončení studia začala paní Sýkorová pracovat v Továrně mlýnských strojů, kde pracovala až do odchodu do penze. Náplní její práce bylo vymýšlet a rýsovat různé součástky, na což velmi ráda vzpomíná.

Čechem a Češkou

I v nynější době je paní Sýkorová velmi aktivní, píše básničky pro místní základní školu, a dokonce dopsala veršování pro knížku Tvrdé a měkké i/y. Paní Sýkorová bydlí sice v Ostřešanech, ale v Dražkovicích žije její syn s rodinou. Po sametové revoluci se synovi paní Sýkorové podařilo dílnu obnovit a navázat tak na rodinnou tradici. Paní Sýkorová nechává poselství dalším generacím v podobě básně, kterou sama napsala pro tuto příležitost.

Zkušenosti mé mi praví,
ať Vám přeji vždy pevné zdraví.
Láska ať Vás stále provází
a štěstí se v ní jen nachází.
Pravdy si vždy také važte,
smutné vzpomínky pak smažte.
Pracovitost krásná je,
s ní i blaho startuje.
Moudrost také špatná není,
ať v něco krásného se změní,
ať kráčíte cestou hezkou
a jste stále Čechem a Češkou.

Galerie
fotografie knížky, ke které paní Sýkorová napsala veršování; vyfoceno 14.7.2014 v domě paní Sýkorové v Ostřešanech Emílie Tycová, maminka paní Sýkorové; fotografie pořízena kolem roku 1935
manžel paní Sýkorové Eduard; fotografie z roku 1990 Seznam jmen lidí, kteří byli popraveni na Zámečku v Pardubicích od 25. června do 9. července 1942, je zde zaznamenáno, že 2. července 1942 zde byl popraven i Stanislav Tyc. Fotografie byla pořízena 17.6.2012 na pardubickém Zámečku.
seznam jmen lidí, kteří zemřeli na Zámečku v Pardubicích ve dnech mezi 3. a 24 červnem 1942; fotografie byla pořízena 17.6.2012 v památníku Zámeček fotografie mapy na které je zakreslen pohyb radiostanice Libuše; fotografie pořízena 17.6.2012 v památníku na Zámečku v Pardubicích
fotografie plakátu, na kterém je vyobrazen hledaný Josef Valčík; fotografie pořízena 17.6.2012 na pietním místě na Zámečku v Pardubicích; originál plakátu vznikl 28.května 1942 současná podoba Věry Sýkorové, průkazová fotografie z roku 2012
veršovaný vzkaz dalším generacím; vzniklo a bylo foceno 14.7.2014 v Ostřešanech doklad o studiu paní Sýkorové na střední škole; průkaz z roku 1952; foceno 14.7.2017 v Ostřešanech
doklad o studiu paní Sýkorové na střední škole; průkaz z roku 1952; foceno 14.7.2014 v domě paní Sýkorové v Ostřešanech na fotografii je Václav Tyc; vyfocen kolem roku 1938;
poslední část dopisu z Osvětimi pro paní Emílii Tycovou, vyfoceno 14.7.2014 v domě paní Sýkorové v Ostřešanech pokračování dopisu z Osvětimi pro paní Emilii Tycovou; vyfoceno 14.7.2014 při návštěvě v domě paní Sýkorové v Ostřešanech
dopis z Osvětimi pro manželku Václava Tyce; vyfoceno 14.7.2014 při návštěvě v domě paní Sýkorové v Ostřešanech křestní list Václava Tyce; vyfoceno 14.7.2014 v domě paní Sýkorové v Ostřešanech
osvědčení o protinacistickém odboji pro Václava Tyce z roku 1947; vyfoceno 14.7.2014 při návštěvě u paní Sýkorové v jejím domě v Ostřešanech novinový článek o německém správci autodílny; vyfoceno 14. 7. 2014 při návštěvě v domě pamětnice v Ostřešanech
článek o německém správci autodílny z novin těsně po válce; vyfoceno 14.7.2014 při návštěvě u pamětnice v Ostřešanech
Firma ESAKO Dražkovice 57

Autodílna bratrů Tycových

Dražkovice 57
533 33 Pardubice

GPS: N 50°0.27368′, E 15°46.35520′

Tento podnik, který se nacházel v obci Dražkovice přímo u hlavní silnice mezi Pardubicemi a Chrudimí, založil Václav Tyc spolu se svým bratrem Stanislavem. Nejprve zde měli kovárnu, postupem času se začali specializovat na opravy automobilů. Součástí budovy byl i dvoupokojový byt, ve kterém rodiny obou bratrů bydlely. Po revoluci v roce 1989 byly prostory v restituci navráceny rodině paní Sýkorové. Manžel se synem se rozhodli pokračovat v rodinné tradici a založili zde zámečnickou firmu. Ta se postupně rozrůstala a dnes je její činnost kromě na kovovýrobu zaměřena též na prodej a servis aut.

 Na fotografii je firma ESAKO, která navazuje na autodílnu bratrů Tycových a nachází se na stejném místě; fotografie byla pořízena 20.10.2014 v Dražkovicích
Příběh místa

Tuto autodílnu založil pan Václav Tyc společně se svým bratrem Stanislavem v obci Dražkovice u Pardubic. Součástí autodílny byl i dvoupokojový byt, ve kterém oba bratři i s rodinami bydleli. Jednu noc v pokoji Stanislava strávil i parašutista Josef Valčík, který zde také požádal o krycí zaměstnaní, ale manželka pana Václava Tyce namítla, že by bylo příliš nápadné, aby se v tak malé autodílně nacházely v kanceláři dvě osoby. Z toho je patrné, že se toto místo stalo svědkem událostí souvisejících s hrdinstvím českých parašutistů skupiny Silver A a statečností lidí místního odboje, do kterého Stanislav, Václav i jejich bratr František patřili.

Do jejich autodílny jezdili se svým vozem i nadšený pardubický motorista František Hladěna a Adolf Švadlenka ze sousedních Mikulovic. Adolf Švadlenka byl před 2. světovou válkou řidičem sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana, který se po vypuknutí války dostal do Londýna, kde spolupracoval i s Edvardem Benešem. Právě v Londýně zřejmě Laušman doporučil Švadlenku jako spolehlivou kontaktní osobu pro parašutisty chystající se k seskoku do protektorátu. Můžeme se domnívat, že právě v této autodílně požádal Adolf Švadlenka svého kamaráda Stanislava Tyce, strýce paní Sýkorové, o pomoc při zahlazení stop po seskoku parašutistů u obce Senice. Tento okamžik změnil osudy jejich rodin. Stanislav na žádost kývl a jel se zapůjčeným automobilem od pana Hladěny pro radiostanici a padáky do oblasti výsadku. Vzal s sebou i svého malého syna, aby vše vypadalo jako nevinný výlet do přírody. Po návratu do autodílny byly padáky údajně zahrabány na zahradě za domem. Vysílačka byla následně převezena do lomu Hluboká u Dachova nedaleko Ležáků.

Tato autodílna byla rovněž svědkem odvlečení Stanislava a Václava Tycových gestapem. Po uvěznění obou bratrů byla dílna dána do správy Němci Jiřímu Teschnerovi, který byl po válce odsouzen k 7 letům těžkého žaláře za obohacování.