Osvobození Koryčan

Vzpomínka mého pradědečka na konec druhé světové války a osvobození Koryčan rumunskou armádou. Můj pradědeček vyprávěl, co se stalo dne 29. dubna roku 1945 příběh, který se mu vryl do paměti a který nezapomněl. Pradědeček byl sportovec, hrál fotbal, byl u toho, jak se zakládal fotbalový klub Koryčany. Toho dne se měl sejít s bratrem Jaroslavem v Chřibských lesích. Jaroslav se vracel domů do Koryčan s potravinami pro rodinu. Půda byla rozmrzlá, všude bláto. Nad ránem byli chyceni rumunskými vojáky. Oba byli špinaví, unavení a vystrašení. Oba vypadali ještě mladší, než ve skutečnosti byli. Potom uslyšeli jazyk, který znali stejně jako, svou mateřštinu -byla to rumunština. Hned začali odpovídat na otázky. Nastalo velké objímání, Rumuni je měli za vlastní. Protože dobře věděli, kde jsou německé pozice u Stupavy, hned je vyznačili rumunskému veliteli na mapě. Byla to nová mapa bez Podkarpatské Rusi. Rumuni hned po nás zadrželi Němce a koňský povoz z Makešovy vily. Byl to zavalitý Němec na konec války čistý a elegantně oblečený aspoň proti nám. Měl žluté holínky, směšný klobouk se štětkou. Kabát sotva dopnul. Rumuni každopádně usoudili, že je to gestapák.

Pradědeček i jeho bratr Jaroslav uměli rumunsky i maďarsky velmi dobře, protože v Rumunsku strávili víc jak deset let a dokonce tam plnili povinnou školní docházku. Také se tam narodila jejich sestra Anička. Jejich otec jako velmi šikovný řemeslník-truhlář tam byl vyslán firmou Thonet -Koryčany na ohýbaný nábytek jako vedoucí výroby.

S Rumuny jsme se vrátili do Koryčan. My Budíkovi tenkrát bydleli v Kyjovské ulici na Podsedku. Mamka už nás oplakávala. Domů jsme přivedli dva mladé chlapce. Mamka jim říkala klučíčci tak také vypadali. Jeden se jmenoval Michal a druhý Karel.

Michal vyprávěl, že má v Rumunsku čtyři sestry, táta že má pekárnu a peče výborný chleba, až tohle skončí, říkával: Budu taky dělat pekařinu s tátou.

Druhý Karel měl sestru a doma hospodářství. Karel to uměl, dobře s koňmi to jsme mohli vidět, jak zacházel s povozem.

Naše kamarádství však nemělo dlouhého trvání. Sotva uběhly dva dny, bylo mi do pláče, bratr Jaroslav volal: Stando, podívej se na vůz, podívej se na vůz!

A já cestou do továrny uviděl ten samý vůz s koníky co to Karel s nimi tak uměl. A teď tam Karel i Michal leželi mrtví. Odváželi je na hřbitov a s nimi další padlé saldaty.

Chlapci byli zastřeleni, při přesunu z Koryčan na Kroměříž v lokalitě mostu pod Lískovcem zbylým německým oddílem, tento oddíl si zřídil kulometné hnízdo na Kraví hoře v nedalekých Blišicích.

Východní fronta se stále víc přibližovala. Na hřišti pod Floriánkem se usadila rumunská vojska. Přijel také vojenský soud s právníkem Sojkou. Myslím, že se jmenoval Kornelius Sojka. Bylo třeba, aby u vojenského soudu byl někdo vzdělaný.

Ptali jsme se, proč má tak ryzí české jméno. Vyprávěl, že je z původní české rodiny. Z vesnice v Rumunsku založené Čechy. Česky už tam ani neumějí a já také vyprávěl.

Koryčanští Němci utíkali. Tolik vojska v malé obci to byl problém pro všechny, nebylo z čeho uvařit. A já měl takovou chuť na sladkou kávu.

Na silnicích bylo stále více utečenců, směrem na Střílky zase Německé hlídky.

Za války Němci zabrali místní Thonetovu továrnu a pro zraněné vojáky zase zámeček vedle továrny, kde zřídili lazaret. Koncem války, německé vedení rozhodlo o nové výrobě zcela pragmaticky. A proto začali vyrábět rakve pro německé vojáky. Rumunské vedení také muselo využít výroby rakví pro své padlé a lazaret místo Němců sloužil rumunským vojákům.

Ztráty byly na obou stranách. Za zdí hřbitova starého byl vykopán velký příkop jako hromadný hrob pro padlé vojáky německé armády. Za zdí v Koryčanech je asi třicet německých vojáků.

Nedaleko hromadného hrobu německých vojáků se nacházel další velký příkop, kde

byli pohřbíváni padlí rumunští vojáci. A to jen pár metrů od sebe. Mrtvá těla byla jen zabalená v bílém plátně a hromadné hroby museli narychlo vykopat a zaházet. Nebyl čas na důstojné pohřbívání

V okolních obcích i lesích začali být prováděny čistky, nacházeli se kryty němců. Na rybníku kachníku byl umístěn kulomet, jen sem tam vystřelil. Vysílající stanice Brno a Donaw nevysílali. Elektrický proud stále nešel.

Začal první květen. Byl bez oslav. Rumunské velitelství vyhlásilo rozkaz k vydání všech rozhlasových přijímačů. Tento rozkaz byl po pár hodinách odvolán, na popud místního národního výboru.

4. května přejíždělo sovětské vojsko s pěšími oddíly. Na náměstí a podél silnice přibývalo praporů, vlajek hlavně ruských. Začaly se všude objevovat ruské nápisy. Ruský voják na náměstí řídil směr jízdy. Dne 4. na 5. května mezi 2 a 3 hodinou byl nařízen středoevropský čas.

6. květena začaly výslechy němců i k němcům přihlášených obyvatel, bylo jich 14. Také bylo vyhlášeno, že němci můžou nakupovat od 8 do 10 hodin.

Překlad letáčku shozeného 7. Května ruským letadlem zněl: Dnes 7. května podepsalo v Remeši (Francie) vrchní velitelé německé branné moci prohlášení, dle kterého všechny německé útvary celá německá branná moc, jak na západě tak východě, bezpodmínečně kapitulují. Toto prohlášení, o bezpodmínečné kapitulaci nastoupí v platnost, dne 8. Května 1945 o 23. Hodině středoevropského času. Rozkaz německým útvarům o bezpodmínečné kapitulaci oznámí nejvyšší velitel německé branné moci admirál Dömitz. Na základě toho prohlášení vyzýváme vás všechny ke složení zbraní a vzdání se Rudé armádě. Nebude-li na základě tohoto prohlášení o bezpodmínečné kapitulaci vyhověno a při rozednění (svítání) dne 9. Května 1945 dosavadní odpor zastaven, nesloží-li se německé útvary zbraně a nenechají-li se Rudé armádě zajmout, použije se všech sil a prostředků k zničujícímu úderu všech německých sil. Prohlášení podepsal vrchní velitel 2. Ukrajinského frontu, maršál Sovětského svazu Rodion Malinovskij.

Ruské velitelství v Kyjově vydalo výzvu k odevzdání všech psacích strojů – Mercedes a Mercedes elektro.

8. května byl vydán rozkaz, aby byly odevzdány všechny radiopřijímače. (a to z rozkazu rumunské vrchní policie. A to na obecní úřad.) Celý den bylo slyšet letadla a výstřely. Letadla přelétala až do rána. Ráno nastalo uklidnění. To bylo ukončení 2. světové války.

9. května vlály na domech české a ruské prapory. U památníku svobody poděkoval ruské armádě za osvobození Československa pan Trunec. Proslov ruského důstojníka pak překládal vedoucí z továrny pan Kovář. Byla to velká sláva, armádní generál, poděkoval nám i otci za naši pomoc.

Celá naše rodina se účastnila pohřbu padlých rumunských vojáků. Rakve byly poskládány před hromadným hrobem, ženy držely kytice květin. Potom promluvil rumunský důstojník a pohřeb skončil slavnostní salvou. V Koryčanech padlo 18 rumunských vojáků. (To nemluvím o těch, co padli v okolních malých vískách.) Dnes už nenajdeme ostatky padlých vojáků v Koryčanech. Byly převezeny do Zvolena na Slovensko a uloženy do hromadného hrobu. V pamětní knize jsem prohlížela jména padlých rumunských vojáků, která se dochovala v pamětní knize Městyse Koryčany. Přemýšlela jsem, která jména by mohla patřit Karlovi a Michalovi. Dvou vojáků, které pradědeček tolik oplakal.

Slyšela jsem příběh o vojákovi, který byl raněný, a když cítil, že umírá, poprosil zemědělce o rýč. Než se zemědělec vrátil s rýčem, byl voják mrtvý.

Tento příběh mě hodně dojmul. Samotný, opuštěný, daleko od domova si chtěl ze svých posledních sil, těsně před smrtí sám vykopat důstojný hrob. Tam kde ho smrt zasáhla. Snad to udělal onen zemědělec.

Dne 29. dubna 2015 to bude 70 let od osvobození Koryčan rumunskou armádou. Dopoledne 29. Dubna 1945 přijeli rumunští vojáci do Koryčan. Byla to velká oslava po šestiletém válečném utrpení. Snad i naše rodina přispěla malým dílkem k osvobození Koryčan.

Jména rumunských vojáků padlých při osvobozování Koryčan:

cap. Vita Jon cap. Hanu Mihai cap. Bastina Hie serg. maj. Dragan Sandu soldat Bularu Marin capral Oprea D-tru soldat Stefan Nikolae capral Carstoiu Marin soldat Tudor D-tru serg. Dedu Sheorghe

Těch 10 jmen je převzato z „Pamětní knihy městyse koryčany“, podle jiných zdrojů padlo v Koryčanech ještě dalších osm rumunských vojáků, jejichž jména se nám nepodařilo zjistit.

Galerie
Koryčanský zámek Stupavské údolí s Cimburkem
Koryčany nádraží Celkový pohled Koryčany
kaple- Floriánek Koryčanský les- kazatelna
kostel, sklárna, záložna, tržiště, celkový pohled, zámek Wittgenstein,  továrna
Koryčany

Tento příběh se odehrává v pradědečkově rodném městě Koryčany, také v místní továrně Thonet -na ohýbaný nábytek. A také v okolních lesích a obcích. V obci Blišice kde padli jeho kamarádi, v obci Střílky kam se stahovala Německá armáda. Dne 29. dubna 1945 byly Koryčany osvobozeny rumunskou armádou. To byla velká sláva po šestiletém válečném utrpení. Dne 29. dubna 2015 to bude 70 let ,od osvobození města Koryčany rumunskou armádou. Většina dnešních dětí i mých spolužáků si myslí, že naše města v roce 1945 osvobozovala Rudá armáda. Není tomu tak. Právě proto mi přijde tento příběh zajímavý a důležitý.

Zámek-Koryčany. Všechny tyto fotografie jsou z pamětní knihy městyse Koryčany údolí pod Cimburkem
Nádraží-Koryčany Celý pohled koryčany
koryčany-Kaple kazatelna -Kočany
Příběh místa

Celý tento příběh se odehrává v obci Koryčany a v okolních obcích a lesích.