Mládí prožité za války

Pamětnice, dívčím jménem Věra Semanová, v současné době Věra Bahnová, se narodila 5. 11. 1933 v Hrdlovce. Místo obce Hrdlovka se nacházelo v podhůří Krušných hor asi 2 km jižně od Oseka, tedy v Ústeckém kraji. V tomtéž roce, kdy Věra přišla na svět, se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler, který započal svou kampaň proti Židům a dalším národnostem, které byly na základě fašistické a nacistické ideologie méněcenné.

V Československu se to jen hemžilo uprchlíky z Německa, jenž hitlerovský režim pronásledoval. Tito lidé hledali v ČSR ochranu a azyl. V roce 1933 byl prezidentem stále ještě Tomáš Garrigue Masaryk, kterého o dva roky později, roku 1935, vystřídal jeho „žák“ a spolupracovník Edvard Beneš. Paní Věra je proto jednou z těch, kteří se mohou pyšnit tím, že zažili první republiku v čele s takto významnými osobnostmi.

Její otec František Seman a maminka Marie Semanová měli tři děti, z nichž Věra byla nejmladší. Nejstarší sestra se jmenovala Vlasta a prostřední byl její bratr Jaroslav. Věra byla jako nejmladší z rodiny nejvíce hýčkaná a byla jí věnována větší pozornost než starším sourozencům. Věra ani Jaroslav však na sestru nežárlili, ale naopak se o ni starali a pomáhali matce s domácností. Rodina Semanových bydlela v kulturním domě, který se skládal z bytových jednotek, a právě v jedné z nich žili spokojeně až do podzimu roku 1938. Tehdy zfanatizovaná hitlerovská sudetoněmecká menšina v pohraničí začala napadat české obyvatelstvo. V důsledku těchto událostí se Semanovi chtěli vystěhovat do vnitrozemí jako většina lidí, kteří žili právě v pohraničí. Bohužel však nesehnali vůz na stěhování, a proto byli nuceni v sudetské oblasti zůstat.

Na konci září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a československé pohraničí bylo obsazeno. Rodina Věry byla násilně vystěhována do „kolonie“, kde byli soustředěni všichni Češi z Hrdlovky. Dozor v této „kolonii“ měl na starost jakýsi Němec, ale podle vyprávění Věry to byl hodný a slušný pán, a podle toho se k nim choval. Jeho funkce by odpovídala současným starostům. Věra v této době dosáhla věku dětí školou povinných, a tak nastoupila v září 1939 do školy v Hrdlovce. Byla to česko-německá škola, což znamenalo, že tam chodili jak české, tak i německé děti. Tou dobou bylo již Československo pod správou Němců (Protektorát Čechy a Morava) a vztahy mezi českými a německými dětmi nebyly nikterak růžové. Jak uvádí Věra: „Vládla zde nevraživost a nepřátelství, což vyústilo ve slovní nadávky a vzájemné střílení papírků po spolužácích.“

Život za Protektorátu nebyl jednoduchý, bylo málo jídla a vše bylo na příděl. Maminka Věry, Marie, byla v domácnosti a starala se o děti. Otec pracoval jako havíř , tedy pracoval v dolech. Byla to práce nebezpečná a zdraví škodlivá. Věra se jako dítě bavila tím, že sbírala klásky, které její tatínek František vozil rozemlít do Ledvic. Jednou, když se František opět vydal na kole do Ledvic, ho po cestě zastavil příslušník gestapa. Okamžitě byl „gestapákem“ legitimizován a prohledán. Příslušník gestapa samozřejmě nalezl klásky a pan Seman byl odvezen k výslechu na Národní výbor do Hrdlovky. Při výslechu ho surově zbili. Následovala domovní prohlídka. V domě byl tajně ukryt cukr, mák a také obraz T. G. Masaryka. Domovní prohlídku naštěstí prováděl ten hodný Němec, který usoudil, že v domě se nic zakázaného nenachází. Na základě tohoto prohlášení byl otec Věry nakonec propuštěn. Věra se od té doby Němcům raději vyhýbala a snažila se o minimální kontakt. Nebyla samozřejmě sama, všichni čeští obyvatelé Hrdlovky se Němcům snažili vyhýbat.

Do koncentračního či pracovního tábora se nikdo z Věřiny rodiny naštěstí nedostal. Věra si vzpomíná, že pouze lidi ze sousedství toto neštěstí potkalo. Konec války a porážka Německa v roce 1945 znamenal pro Československou republiku také odsun německého obyvatelstva z pohraničí. Odsun probíhal ve dvou fázích, nejprve tzv. „divoký odsun“, a poté tzv. organizovaný. Obě vlny byly podpořeny prezidentem Benešem a jeho dekrety, jenž v době, kdy byl v exilu, vydával. Kromě odsunu bylo schváleno též zabavování majetku německého obyvatelstva. Odsun se týkal i obce Hrdlovky. Obyvatelé Hrdlovky požadovali, aby tzv. „hodní Němci“ zůstali. Nechtěli házet všechny Němce do jednoho pytle. Podle Věry byli někteří Češi v té době horší než někteří Němci.

Počátek 20. století tedy nebyl pro Věru nijak jednoduchý, ale se všemi těžkostmi se vypořádala a v současné době má báječnou rodinu, na kterou se může spolehnout, a pro kterou stálo za to všechny útrapy ustát.

Galerie
Věřin bratr Věra se svým mužem