Poličsko v obležení komunismu aneb Dva příběhy, jedna železnice

Náš krátký film vznikl za přispění manželů Zdeny a Karla Šrámkových, prarodičů jednoho ze studentů podílejícího se na jeho tvorbě, kteří nám poskytli poklady svojí paměti. Dále svou výpovědí přispěl Josef Nadrchal, který je dědečkem jednoho z jmenovaných studentů.

Zdena Šrámková se narodila v roce 1949 v Poličce Františku a Boženě Coufalovým, kteří vlastnili menší hospodářství. Po ukončení základní školní docházky vystudovala střední zemědělskou technickou školu. Může se pyšnit pestrou pracovní minulostí. Pracovala v administrativě na státním statku, u tehdejšího SNB a v závodu Hedva. Posledním zaměstnavatelem byly České dráhy, kde pracoval také její manžel. Spolu mají dva dospělé syny Karla a Milana.

Karel Šrámek se narodil ve stejném roce v obci Třebářov. Rodiče Karel a Ludmila Šrámkovi pocházeli od Uherského Brodu a do Třebářova se odstěhovali do menšího statku, kde se jim narodil nejmladší syn Karel. Od malička miloval vlaky, a proto po skončení základní školy nastoupil do učení k Českým drahám, kde pracoval po celý život jako strojvedoucí. Při prodělávání zácviku na poličské trati poznal svoji budoucí ženu.

Josef Nadrchal se narodil dne 18. prosince 1950 Pusté Kamenici. Po základní škole navštěvoval zemědělskou školu v Litomyšli. Po dokončení studia pracoval v JZD v Oldříši a poté v Proseči. Jeho dalším a zároveň posledním zaměstnáním bylo místo dělníka v poličské firmě Pásek, kde byl následně povýšen do funkce vedoucího dopravy, ve které setrval až do důchodu.

Dne 5. 6. 1976 se pan Nardchal oženil a vzal si za ženu paní Miladu Sodomkovou (nar. 2. 4. 1954), která také pochází z Pusté Kamenice. Spolu si postavili vlastní dům a vychovali dvě děti: Romanu a Reného.

Tyto dva příběhy, zcela odlišné, jsou propojené železniční tratí vedoucí ze Svitav, přes zmíněnou Květnou, Poličku, až do Pusté Kamenice. Dříve tato trať končila, až ve Žďárci na Sázavou, bohužel s redukcí málo využívaných železničních úseků byla tato část zrušena.

Galerie
Rodina Šrámkova na louce v okolí obce Třebářov. Pořízeno roku 1973 Karel Šrámek společně se syny při oslavách výročí stanice Polička. Pořízeno roku 1974
Zdena Šrámková zachycena v momentě přípravy na školmí zkoušku. Pořízeno roku 1967 v místě jejího bydliště na ulici Vrchlického 128 v Poličce Zdena a Karel Šrámkovi na rozhledně u Poličky na místě dnešního motokrosové traťe. Pořízeno roku 1967
Pan a paní Nardchalovi se svou dcerou Romanou a synem René Svatební fotografie Nadrchalových
Svatební oznámení pana Nadrchala a paní Sodomkové Fotografie pana Nadrchala a jeho přátel z vojny v Kežmaroku
Pustá Kamenice, Květná

Pustá Kamenice je malá vesnice nacházející se v Pardubickém kraji v okresu Svitavy. Název obce, která má dnes 325 obyvatel, byl údajně odvozen tak, že „Pustá“ má původ od pusté krajiny a „Kamenice“ od starého významu slova kamenice, které původně znamenalo kamennou komoru. Jiný výklad přívlastku „Pustá“ pochází z období třicetileté války, kdy byla zničena Švédy. První písemná zmínka o původní staré hornické osadě se datuje k roku 1392.

Květná je také malá vesnice ležící mezi městy Polička a Svitavy v Pardubickém kraji. První zmínka o ní pochází z roku 1347. Tato malá obec je se svrchu zmíněnými městy spojena železnicí a právě to spolu s faktem, že se jedná o odlehlou a nepříliš zalidněnou dědinu, vedlo k tomu, že roku 1949 zde byl zřízen armádní muniční sklad, který funguje dodnes.

Jedna z kasárenských budov v Květné Rodný dům manželky pana Nadrchala, Milady Sodomkové (z rodinného alba)
Příběh místa

Po nástupu komunistů k moci a obsazení Čech sovětskými vojsky potkával pan Nadrchal Sověty v každodenním životě celkem často. Vídal se s nimi na vojenských cvičeních a následně i v práci v JZD, kde byli někteří jako výpomoc. Nejdříve se, stejně jako většina Čechů, nemohl s tím faktem, že tu musí být, smířit. Na protest s kamarády strhával prosocialistické plakáty. Nakonec se ale s jejich přítomností musel smířit. Věděl, že s tím nic nenadělá, že tu Sověti prostě musí být. Během svého života se také od některých Sovětů dozvěděl, že do Čech nepřišli dobrovolně.

Na jedné z fotografií můžete vidět otce paní Milady Sodomkové. Vlastnil obrovské hospodářsví, které mu však komunisti zkonfiskovali.

Po vstupu vojsk Waršavské smlouvy na naše území v roce 1968 byl tento vojenský areál jako mnoho jiných zabrán okupačními silami a v následujících letech přísně střežen sovětskými posádkou. Tito muži, zejména řadoví vojáci, zde však trpěli nedostatkem zásob, a proto po určité době začali směňovat vybavení základny za jídlo, tabák a alkohol. Jednalo se zejména o rozličné nářadí – sekerky,lopaty…, benzín a elektrotechniku, zvláště tranzistory. Traduje se, že někteří lidé s díky tomu přišli i k novému vozu zcizeném z autoparku základny.

Konec tomuto “ obchodování “ učinil revoluční rok 1989. Sovětská posádka základnu brzy poté opustila.