V Poličce, 21. srpna 1968 a dál…?

Dokument s názvem V Poličce, 21. srpna 1968 a dál…?, podává svědectví o obsazení Československé republiky vojsky Varšavské smlouvy pro dva poličské rodáky.

První z nich je pan Adolf Klein, dědeček jednoho z tvůrců dokumentu, v té době čtyřiatřicetiletý. V Poličce měl trvalé bydliště, staral se o ženu a dvě děti, jedno z nich narozené v únoru roku 68.

Druhý, Stanislav Adamec, nynější učitel na Gymnáziu v Poličce, zažil obsazení ve svých osmnácti letech, těsně před nástupem na vysokou školu.

Oba dva v dokumentu vzpomínají na své pocity při průjezdu vojsk Poličkou, i na to jak na ně poprvé obyvatelstvo reagovalo. V jejich líčení se objevují významné detaily tohoto vynuceného soužití, věci, které si člověk dodnes pamatuje: zmatení polští vojáci jezdící křížem krážem po Poličsku, pozdější nástup vojenské jednotky do nedaleké základny v Květné, ženy ruských generálů, skupující celé výkladní skříně v obuvnictvích. Postupem času se ve svém líčení dostávají dále a dále na pomyslné časové ose, nevědomky prodlužují intervaly mezi jednotlivými příhodami a tak také potvrzují zásadní pravdu, která je na konci dokumentu shrnuta panem Kleinem: všem tu ruští vojáci vadili – ale všichni si na ně časem zvykli.

Galerie
Svitavy, protiokupační nápis vojenská posádka vysílače na Pohodlí
občanům města Poličky prohlášení Adast Polička
Polička

Královské věnné město Polička bylo již od počátku svého založení roku 1265 dějištěm mnoha událostí, vyplývajících z jeho umístění. Město ležící na hranici Čech a Moravy a zároveň už téměř na území Sudet prodělalo počeštění původně německého obyvatelstva, během husitských válek několikrát změnilo stranu, za druhé světové války přes něj byla uměle posunuta demarkační linie, z důvodu zabrání a následného rabování místní muničky. Při obsazení v roce 1968 sem vojska zamířila hlavně kvůli nedaleké vojenské základně v Květné a radiovému vysílači na Pohodlí. Docházelo zde tedy ke každodennímu střetu obyvatelstva s vojáky a jak sem s tím místní vyrovnávali, se snaží podat právě náš dokument.