Kam zmizeli Geigerovi?

Geigerovi žili v Milovicích od počátku 20. století. Od ostatních obyvatel se lišila jen tím, že se hlásila k judaismu, židovskému náboženství. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se židovská rodina Geigerových ocitla v nedůstojném postavení, na vlastní kůži pocítili, co znamená konečné řešení židovské otázky – holocaust. Rodina Geigerova byla pětičlennou židovskou rodinou, která v Milovicích žila nejspíše od roku 1907. Příchod rodiny do obce Milovice pravděpodobně souvisí s rozvojem města po založení vojenského tábora na Mladé. Rodina bydlela v Milovicích na dnešní ulici Československé armády na čísle popisném 152. V témže domě později provozoval pan Adolf Geiger vinárnu a obchod. Rodinu Geigerových tvořilo pět osob izraelitského vyznání. Otec rodiny se jmenoval Adolf Geiger, matka Růžena Geigerová. Manželé měli tři děti, syna Viktora, dceru Zdeňku a syna Ottu. Geigerovi byli jedinou židovskou rodinou, která v Milovicích zůstala i po vypuknutí druhé světové války. Rodiče se syny byli deportováni do ghetta Terezín v průběhu roku 1943. Matka zemřela již v Terezíně, ostatní byli dále odvezeni do koncentračního tábora Osvětim, zde všichni zahynuli. Dcera Zdeňka byla z důvodu sňatku s manželem nežidovského původu deportována do ghetta Terezín až v lednu 1945, což jí zachránilo život. Jediná z rodiny přežila. Žádné z dětí manželů Geigerových své potomky již nemělo a tak dnes již z této rodiny nikdo nežije.

Adolf Geiger, otec rodiny, se narodil 26. prosince 1877 v Hostoulicích v okrese Čáslav jako jedno z osmi dětí. Svou ženu Růženu si Adolf vzal před rokem 1903, kdy se jim narodil první syn. Z vyprávění víme, že nejprve pan Geiger provozoval hokynářství, později si v jejich domě otevřel vinárnu. Vinárnu a kavárnu provozoval pan Geiger až do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Vinárnu dle výpovědi pamětníka pana Kubeše navštěvovali důstojníci z vojenského tábora. Dům s vinárnou se nacházel na hranici vojenského tábora. V době okupace dům Geigerů byl zabaven a v domě byla zřízena jednotřídní německá škola. Dne 13. ledna 1943 byl Adolf společně s jeho manželkou Růženou a synem Viktorem odvezen tranportem Cl z Mladé Boleslavi do Terezína. V Terezíně Adolf pobýval téměř rok. Do Osvětimi přijel až prosincovým transportem Dr dne 15. prosince 1943. Lidé z tohoto prosincového transportu se dostali bez selekce do Terezínského rodinného tábora. Prosincový transport měl stihnout stejný osud jako transporty ze září 1943, tedy zavraždění všech v plynových komorách. Nakonec před vyhubením transportů z prosince 1943 došlo k selekci a tak se někteří smrti vyhnuli. Pokud se Adolf dostal do rodinného tábora v Osvětimi – Birkenau a byl živ i po šestiměsíční karanténě, pak je pravděpodobné, že selekcí neprošel. Bylo mu v té době již 66 let. Adolf Geiger zahynul v Osvětimi.

Růžena Geigerová, rozená Iltis, se narodila 16. října 1879 v Dolním Újezdě v okrese Chrudim. Růžena měla pět sourozenců. Po sňatku s Adolfem se stěhují do Starých Benátek a někdy mezi léty 1905 – 1907 do Milovic. Růžena byla ženou v domácnosti. Bohužel více se o paní Růženě Geigerové z dobových dokumentů nedozvídáme. Ze zprostředkovaného vyprávění její dcery Zdeňky víme, že maminku trápil žlučník již před transportem do Terezína. Geigerovi se měli dostavit do vedlejší obce Lysé nad Labem, odkud je odvezli do Mladé Boleslavi na shromaždiště. Díky protižidovským opatřením nesměli Geigerovi využít veřejné dopravy do Lysé, pěšky by cestu paní Růžena asi nezvládla. Stalo se ale něco krásného. Sedlák Stanislav Pecka z Milovic nabídl rodině odvoz koňským povozem. Z Mladé Boleslavi byla Růžena transportem Cl odvezena do Terezína. Dle vyprávění Zdeňky zde měla Růžena podstoupit operaci žlučníku. O tomto Zdeňku informoval otec Adolf prostřednictvím dopisu. V něm také stálo, že se operace povedla, bohužel byla ale následná péče nedostatečná, stejně tak hygienické podmínky. Růžena zemřela měsíc po transportu do Terezína, tedy 13. února 1943. Paní Růžena Geigerová byla zpopelněna v Terezíně.

Viktor Geiger se narodil 20. června 1903 ve Starých Benátkách jako první dítě manželů Adolfa a Růženy. Z třídních výkazů obecné školy v Milovicích víme, že Viktor navštěvoval školu od školního roku 1909/1910. Z vyprávění víme, že otec Adolf si přál, aby Viktor ve studiích pokračoval i po absolvování měšťanky. Bohužel v dalších studiích se Viktorovi příliš nevedlo. Zato si náramně vedl v obchodě. Po čase měl Viktor začít pracovat v Praze v obchodě s prodejem metrážového zboží a později pro tento obchod jezdil nakupovat látku do Paříže. Zúročil tak svou znalost francouzštiny, kterou získal soukromými hodinami. Zda měl Viktor nějakou známost, nevíme, jen to, že v době deportace byl svobodný.

Dne 13. ledna 1943 byl Viktor společně s jeho rodiči deportován transportem CL z Mladé Boleslavi do ghetta Terezín. Po sedmi dnech jeho deportace pokračovala na příkaz Hlavního říšského bezpečnostního úřadu dál a tak 20. ledna 1943 odjíždí transportem CQ do Osvětimi. Zde, jak je uvedeno v úmrtním listu Viktora, zemřel 11. února 1943 na srdeční selhání. Velmi často se udávala tato příčina, která tak kryla hlad a velmi špatné hygienické podmínky při transportech i v samotném vyhlazovacím táboře.

Otto Geiger, nejmladší z dětí Geigerů se narodil v Milovicích dne 27. srpna 1907. Otto navštěvoval obecnou školu v Milovicích v letech 1913 – 1919. V listopadu roku 1922 žádal Otta o vydání domovského listu v Milovicích pro studium. Pamětnice paní Černá si bohužel žádné vypravování Zdenky o Ottovi nevybavuje a tak další informace nemáme. Z deportačních karet víme, že Otto byl od října 1941 do března 1943 umístěn v internačním pracovním táboře Lípa u Havlíčkova Brodu. Jednalo se o tzv. přeškolovací tábor v Lípě. Tábor byl zřízen na zemědělském statku. Otto v kartě z tábora v Lípě má uvedeno, že byl svobodný, bez vyznání a měl se vyučit v táboře automechanikem. Původním povoláním měl být Otto obchodním zástupce. Dne 6. března 1943 byl Otto deportován transportem Cv z Prahy do Terezína, v ghettu Terezín pobýval půl roku. Do Osvětimi Otto přijel tzv. zářijovým transportem DL dne 6. září 1943. Z dochovaných dokumentů víme, že Ottovi Geigerovi bylo přeřazeno vězeňské číslo 147017. Otto v Osvětimi zahynul.

Deportovaní ze zářijového transportu byli umístěni do Terezínského rodinného tábora. Po příjezdu neprošli selekcí a rodiny nebyly rozděleny, proto tzv. rodinný tábor. Vězňům nebyly ani vyholeny hlavy, což bylo jinak běžné. Celkem přijelo v září 1943 do Osvětimi téměř 5 000 osob ve dvou transportech. Přesně po šesti měsících bylo všem žijícím vězňům z tohoto tábora, kteří přijeli zářijovým transportem, oznámeno, že budou přemístěni do jiného pracovního tábora. Místo do tohoto tábora je ale nákladní auta odvezla k plynovým komorám. V noci z 8. na 9. března 1943 byli všichni bez selekce usmrceni v plynových komorách. Tato likvidace zářijových transportů je největší hromadnou vraždou československých občanů za druhé světové války.

Zdeňka Kolářová, rozená Geigerová se narodila jako prostřední dítě Adolfovi a Růženě dne 19. června 1905 ve Starých Benátkách. Zdeňka začala v září 1911 navštěvovat obecnou školu v Milovicích. Stejně jako její bratr Viktor po dokončení docházky do pětitřídní obecné školy, pokračovala ve studiu v Milovicích další dva roky. Toto studium částečně nahrazovalo měšťanskou školu v Lysé nad Labem. Školu dokončila v červnu 1919. Poté o jejím životě příliš nevíme. Paní Černá, opatrovnice paní Kolářové, si myslí, že Zdeňka již do žádné další školy nedocházela, neboť se o další škole nikdy nezmínila. V Milovicích se Zdeňka setkala s poručíkem Janem Kolářem, který v Milovicích od října 1919 studoval vojenskou instruktážní školu. Zdeňka a Jan se v prosinci 1926 vzali. Zdeňka byla ženou v domácnosti a do konce trvání první republiky měnila místo bydliště společně se svým manželem, který se stal pilotem. Několik let manželé pobývali i na Slovensku. Po vypuknutí války se manželé přesunuli do Prahy, Komořan. Její manžel neodešel v době okupace do zahraničí, ale organizoval a podporoval domácí odboj až do jeho zatčení gestapem. Od zatknutí manžela se Zdeňka připravovala na transport, stále prý očekávala předvolání. Paní Černá si také vzpomíná na vyprávění Zdeňky, jak se snažila zakrývat kabelkou židovskou hvězdu, pokud vyšla z domu. K tomu docházelo ale jen v nutnosti, paní Kolářová se vycházet bála. Nevěděla, co se stalo s její rodinou ani manželem. Pouze od tatínka jí přišla zpráva z Terezína o úmrtí maminky. Zdeňka se do transportu AE1 směr Terezín dostala dle transportního lístku až 31. ledna 1945. Na podzim roku 1944 nastoupila Zdeňka na nucené práce, zpracovávání slídy. Tato prašná práce jí poškodila zrak, následky jí zůstaly do konce života. Každopádně od dřívějšího transportu do ghetta a pravděpodobného poslání do koncentračního tábora ji uchránil sňatek s mužem nežidovského původu. Tato skutečnost jí zcela jistě zachránila život. Stejně tak obrovské štěstí měl i pan Kolář, že Němci při jeho výsleších a věznění nezkoumali původ jeho ženy. Během transportu do Terezína přišla Zdeňka o poslední cennosti. Zdeňka se dočkala osvobození, stejně tak i její manžel. Manželé Kolářovi se setkali po skončení války v Praze. Poté se přestěhovali do domu po rodičích Zdeňky v Milovicích. Pan Kolář se v Milovicích stal velitelem letiště. Zdeňka o manžela přišla v roce 1952, kdy zemřel na infarkt a zůstala úplně sama, manželství bylo bezdětné. Dům po rodičích byl na samotnou Zdeňku příliš velký, a tak jí byly přiděleni podnájemníci. Později se ukázalo, že správa domu je náročná a tak se domu Zdeňka ve prospěch státu vzdala. Obec jí poskytla bezplatně bydlení v bytě na ulici Dukelská. Zde zůstala paní Kolářová do léta 1968, kdy po příchodu sovětských vojsk do Milovic musela byt uvolnit. Paní Kolářová se poté přestěhovala do Lysé nad Labem, kde žila až do své smrti v roce 1999.

Galerie
Stolpersteiny, které jsme 13.9. 2014 nechali položit před domem, kde Geigerovi bydleli Stolpersteiny, které jsme 13.9. 2014 nechali položit před domem, kde Geigerovi bydleli
Stolpersteiny, které jsme 13.9. 2014 nechali položit před domem, kde Geigerovi bydleli Stolpersteiny, které jsme 13.9. 2014 nechali položit před domem, kde Geigerovi bydleli
Jan Kolář Zdeňka Kolářová
Bankovka, kterou si Zdeňka Kolářová přivezla z Terezína Otto Geiger
Deportační lístek Zdeňka Kolářová, roz. Geigerová Deportační lístek Otto Geiger
Třídní výkaz - Otto Geiger Deportační lístek - Viktor
Budova školy, do které děti manželů Geigerových chodily Třídní výkaz - Viktor Geiger
Úmrtní list - Růženy Geigerové Deportační lístek - Růžena Geigerová
Deportační lístek Transportní listina - Adolf Geiger, Růžena Geigerová, Viktor Geiger
Dům rodiny Geigerových za války Zdeňka Kolářová s Janem Kolářem