Paní Rytířová v rukou Nicholase Wintona

Vše začalo tím, že jsme se ve škole dozvěděli o soutěži Příběhy 20. století. Otázka v názvu letošního ročníku Jaký je příběh tvé babičky? vzbudila naši zvědavost. Od naší paní učitelky jsme dostali informaci, že ve vesnici, v níž jeden z nás žije, bydlí paní, jejíž osud by nás mohl zajímat. Pátrali jsme dál a ….. výsledek, prosím, posuďte sami.

Následující text jsem napsal já, třináctiletý kluk Petr Vaněk. Vše je zaznamenáno v rozhovoru s pani Rytířovou, který nahráli Lukáš Jirsa, Vojtěch Vosáhlo a Petr Vaněk. V příběhu se objeví jak její pocity při odjezdu do Anglie,tak z pobytu v ní. V textu nebylo použito jiných zdrojů, než které nám sama paní Rytířová poskytla.

23. září 2014

„V Británii bylo nádherně, všichni se tam k sobě chovali hezky, pomáhali si, a ta paní co si mě vzala, ta byla taky hodná. Vzít si dvě cizí děti, to byla opravdu odvaha. A moje sestra tam u ni zůstala celou válku .“

-paní Margita Rytířová, rozená Schneiderová se narodila 23. prosince 1924 v židovské rodině

– 31. 5. 1939 odjela se svojí sestrou Wintonovým vlakem do Anglie. Zajímavá je skutečnost, že nebyla na seznamu dětí

– jela nejprve za strýčkem, který ji pak dal do jiné rodiny

– protože neuměla anglicky, chodila do místní školy

– nejprve pracovala jako chůva, později nastoupila do WAAF (Pomocné ženské letecké sbory)

– roku 1945 odjela zpět do Československa, kde pracovala na ruzyňském letišti

– pracovala tam také v kanceláři, odkud později odešla

– zpočátku měla problém najít zaměstnání

– pracovala jako korektorka angličtiny v nakladatelství

-dnes žije se svojí rodinou v Zadní Třebani

„Jinak ráda vzpomínám na své dětství – na maminku, tatínka, babičku, dědečka, strýčka – no vlastně na všechny mé příbuzné. A pořád je pro mě moje rodina nejdůležitější.“

Odjezd do Velké Británie Wintonovým vlakem a život daleko od domova

Paní Rytířová si už vlastně nepamatuje, jak se do vlaku dostala. Od té doby už totiž uplynulo 75 let. Vzpomíná si jen na to, že ji a její mladší sestru v roce 1939 rodiče posadili do vlaku a poslali za svým strýčkem. Je ale zajímavé, že nebyly ani na Wintonově seznamu.

Obě sestry po svém příjezdu bydlely u strýce jen pár dní. Po dobu celého pobytu se nemohl o obě sestry starat, a proto jim našel rodinu žijící v jiném domě. Před ním stála stará třešeň a tak se dům jmenoval „Cherry Tree Cottage“. Stál v malé vesnici v hrabství Herefordshire. V tomto domku žily obě sestry bez přístupu k češtině a tak se musely snažit rychle naučit anglicky. Paní Rytířová chodila na „reálku“(což bylo něco jako vesnická střední škola), kde byly spojeny dvě třídy do jedné. Znalosti angličtiny z „reálky“ byly minimální a pro pobyt v Anglii nemohly stačit. Proto pak pani Rytířová musela rok chodit do místní základní školy, kde se postupně učila anglicky.

Pani, u které obě sestry bydlely, jim chtěla udělat radost a koupila jim koťata, která pojmenovaly Tim a Kim.

„Se sestrou jsme se vždy koukaly na oblohu a přemýšlely, co asi dělají rodiče. Jednou, co jsme se koukaly, sestra v mraku objevila tvar hranic Československa a říkaly jsme si, jestli to na obloze vidí i naše maminka.“

Protože tehdy už byla paní Margita skoro dospělá, musela si najít nějakou práci. Nejprve pracovala jako chůva, ale protože byla už od malička vychovávaná k vlastenectví, snažila se dělat něco dobrého pro vlast a chtěla nastoupit k balónové službě. Bohužel se však dozvěděla, že byla zrušena. Následně jí navrhli, aby se vyučila elektrikářkou a pracovala u WAAF (Womans Auxiliary Air Froce). Pani Rytířová návrh přijala.

WAAF

Na to, aby se mohla do WAAF přihlásit, jí muselo být sedmnáct a půl roku. V tomto věku tedy nastoupila. Absolvovala elektrikářský kurz, který trval půl roku a ve svých osmnácti letech začala opravovat a čistit motory letadel. Jeden motor vážil přes patnáct kilogramů a paní Rytířová ho musela vytáhnout, rozebrat, vyčistit, složit a dát ho zpět do letadla. Byla to tedy pro ženy velmi těžká práce a dnes si to nedokáže představit .

Jednou, v době, kdy pracovala v WAAF, si stihla domluvit rande s pilotem. Čekala na něj, ale bohužel nepřišel. Nevěděla proč. Až později se dozvěděla, že ho sestřelili.

Ve WAAF se dozvěděli, že pani Margita pochází z Československa. Měli na lodi dva československé uprchlíky, kteří neuměli anglicky. Úkolem paní Rytířové bylo vyšplhat na velikou zaoceánskou loď a domluvit se s nimi. Měla strach z výšek a tak se nahoru nemohla dostat. Museli jí pomoci.

Protože pracovala u anglických WAAF a chtěla něco udělat pro svoji vlast, požádala o přeřazení do Ruzyně. Roku 1945 pak odjela zpět do Československa.

Ruzyně

„Protože jsem uměla anglicky,tak mě dali na letiště, kde jsem mluvila s těmi posádkami“

Pani Rytířová uměla anglicky velmi dobře, a tak jí byla na letišti nabídnuta práce přímo na věži, kde hovořila s posádkami letadel. Nadřízení o ni říkali, že její ženský hlas se daleko nese a tím pádem jí je dobře rozumět.

Na letišti se seznámila s Vladimírem Rytířem, za kterého se v roce 1949 provdala. Pak začaly pro pani Rytířovou horší časy. Na letiště přišla nová vyhláška, podle níž ženy nesměly pracovat na věži. Proto musela odejít dolů do kanceláře a vykonávala přesně tu práci, kterou nikdy dělat nechtěla. Tehdy na tzv. „briefingu“za ní chodily posádky vypsat letový plán. Byla však považována za politicky nespolehlivou, a tak ji dali do kanceláře, kde byla úplně sama. Práce ji nebavila a rozhodla se, že odejde. Myslela si totiž, že si najde nějakou jinou práci, ve které bude spokojená. To se však nestalo. Důvodem opět byla její údajná nespolehlivost a také skutečnost, že věděla spoustu věcí. Nakonec si našla práci jako korektorka angličtiny v nakladatelství.

Dnes žije paní Rytířová se svoji rodinou v hezkém domě v Zadní Třebani a na svůj věk se těší dobrému zdraví. Raduje se z maličkostí. V den, kdy jsme ji navštívili, k nim patřil například košík plný hříbků a sluníčko na obloze. Na stejné obloze, na které kdysi se svojí sestrou pozorovaly mraky….

Text z rozhovoru zpracoval Petr Vaněk

Rozhovor zaznamenali Vojtěch Vosáhlo-13let, Lukáš Jirsa-13let , Petr Vaněk-13let

©2014 Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20.století

Galerie
paní Rytířová v unifomě WAAF v Anglii mladá paní Rytířová se svojí mladší sestrou
paní Rytířová pracující v WAAF