Návrat Krále (do Českého Brodu) aneb Jak se sedlačilo za komunismu

Příběhem bezostyšné lidské bezohlednosti je životní zkušenost pana Jana Krále, který stejně jako mnoho jiných sdílel osud perzekuovaných sedláků v padesátých letech. Zážitek z dětských let, kdy spolu se svou rodinou přišel zásahem zločinného komunistického režimu o rodný dům, se mu vryl do paměti na celý život.

Jan Král se narodil 9. září 1944 v Českém Brodě na rozlehlém rodinném statku jako prostřední ze tří sourozenců. Rodiče se brali v průběhu války roku 1940. Otec František, který byl na rozlehlém statku hospodářem, zde zaměstnával kočího a dojičku. Spokojeně zde žili a hospodařili.

Situace se radikálně změnila po roce 1948, kdy komunisté provedli puč a byl nastolen totalitní režim. Statkáři se stali nepřítelem proletariátu a po vzoru kulaků v Sovětském svazu měli být zlikvidováni. To se nevyhnulo ani Královým. V lednu roku 1951 byla na statek uvalena tzv. nucená správa a Královi byli vyrozuměni o tom, že je nežádoucí, aby statek využívali jako své bydliště. Následovaly četné návštěvy Státní bezpečnosti a na podzim 1951 byla rodina nucena přestěhovat se do přiděleného bytu v Rostoklatech.

Byt byl naprosto nevyhovující, chybělo mu i sociální zařízení. Na chodbě byl pouze výtok a výlevka se studenou vodu. Otec nesl zabavení statku velice těžce, o to hůř, že musel na statku zůstat jako zaměstnanec a viděl, jak špatně je s ním hospodařeno. Na statku bylo naprosto běžné, že zaměstnanci, kteří byli členy KSČ, si připisovali více práce, než kolik skutečně udělali, a bylo jim to tolerováno.

V té době bylo Janovi sedm a půl roku. V Rostoklatech to neměl jednoduché, obyvatelé měli k bývalým statkářům silný odpor a rodiče dokonce dětem zakazovali, aby k sobě malého Jana zvaly. Šikana ze strany režimu nepřestala ani zde. Když se Janův starší bratr Václav po absolvování základní školy s vynikajícím prospěchem dostal na střední školu, postaral se místní stranický funkcionář, aby bylo přijetí zrušeno.

V nedalekých Úvalech se nacházel nyní již vyvlastněný zájezdní hostinec, který patříval příbuzným Králových. Zde objevila Janova maminka prostory bývalé sběrny surovin, které by mohly její rodině posloužit jako důstojnější obydlí než rostoklatský byt. Po večerech pak byt opravovala společně se zedníkem, aby se po půl roce mohli konečně přestěhovat. Jan musel v polovině sedmé třídy nastoupit do nové školy. Zde pokračovala nenávist vůči spolužákům s bohatším původem a Janovi bylo často nadáváno do kulaků. Zdravotní stav Janova otce se bohužel začal rapidně zhoršovat a v Jan ve svých třinácti a půl letech o otce přišel.

Ředitelem úvalské školy byl „svazák“ Drábek, který byl zasedlý na lidi s nevyhovujícím původem. Zřejmě i proto rozhodla komise na pracovním úřadě, kam byl Jan po ukončení základní školy poslán, že Jan doplní stavy místního zemědělského družstva, místo aby dál studoval. To už bylo na maminku Vlastu příliš, ta odmítla a u komise si vynutila, že bude Jan moci jít na zednické učiliště.

Jan se úspěšně vyučil, poté 5 let večerně studoval průmyslovou stavební střední školu. V kariérním žebříčku se dostal až na hlavního stavbyvedoucího u stavebního podniku, což bylo nejvyšší možné dosažitelné místo bez členství ve straně. Tam byl Jan mnohokrát zván, nikdy ale do KSČ nevstoupil.V této době se seznámil s Irenou, současnou manželkou, se kterou má tři děti.

V průběhu let došlo ke zmírnění režimu. Postupná demokratizace, tzv. pražské jaro, skončila v noci na 21. srpna 1968. Do země vpadla vojska Varšavské smlouvy a začala dvacet let trvající okupace. Když pan Král vytáhl ráno 21. srpna rolety, zjistil, že mu před domem projíždí maďarská bojová vozidla. Jako stavbyvedoucí si nemohl dovolit nejít do práce, a tak se vydal po silnici na stavbu do Kunratic. Cestou se prodíral kolonami tanků a v práci pochopitelně nikoho nenašel. Část jeho spolupracovníků, která protestovala proti režimu, se na pár týdnů ztratila a poté se vrátila jako potlučení, zničení lidé, kteří ztratili veškeré iluze. Když byl později dotazován, zda souhlasí se vstupem vojsk do republiky, řekl, že to šlo řešit jinými způsoby. Žádné problémy mu to ale nepřineslo.

Po roce 1989, kdy proběhla sametová revoluce, zažádala rodina v restitucích o českobrodský statek, který jim byl vydán. Za komunistického režimu byl objekt využíván jako internátní ubytovna pro žákyně místní střední školy a po přestavbách už nebylo možno používat ho k zemědělským účelům. Ačkoli Královi nabídli škole možnost pokračovat ve využívání budov i po revoluci, nebyl ze strany této instituce již o statek zájem. Komplex byl tedy pronajímán podnikateli, který se časem ovšem projevil jako nespolehlivý. Statku se tedy ujala rodina a mladší ze dvou Janových synů jej využívá jako prostory pro podnikání ve stavebnictví.

Jan Král začal po revoluci v 53 letech se třemi dalšími přáteli podnikat v oblasti stavebnictví. Spolupracovníci však odmítali reinvestovat vydělané peníze do firmy, a tak se časem rozešli. Jan pak začal podnikat sám, přičemž mu jeho žena dělala účetní. Takhle pracoval až do letošního roku (2014), kdy definitivně odešel do důchodu.

Za zmínku stojí i statek v Břežanech, který byl restituován Janovou manželkou po jejích předcích. Jan se rozhodl zde hospodařit a dlouhou dobu to také úspěšně činil. Ráno vstával v půl čtvrté, aby dal najíst kravám, a večer po práci chodil pracovat na pole. V současnosti na statku žije druhý z Janových synů, který zde pokračuje v zemědělské činnosti. Královi se tedy nakonec po čtyřiceti letech perzekucí konečně mohli vrátit ke své tradiční rodinné živnosti.

Břežanský statek

Nachází se v obci Břežany II, což je vesnička v okrese Kolín nedaleko Českého Brodu. První zmínky o obci pochází z roku 1316. K objektu původně patřilo přibližně 45 hektarů polí. Po Sametové revoluci se pozemky statku rozrostly na 350 hektarů.

Adresa: Břežany II, číslo popisné 23

GPS: 50°05’35.0″N 14°48’10.3″E

Příběh místa

Přítomnost předků Ireny Králové (manželky Jana Krále) je zde prokázána od poloviny 19. století, kdy se do rodiny vlastnící statek přiženil její pradědeček. Později zde žili i její prarodiče. Dědeček Přemysl Chroust však v brzkém věku zemřel na tuberkolózu a babička Marie Chroustová pak byla nucena starat se o statek sama. Zvládala to tak 22 let, až do roku 1948. Po roce 1948 se ani tento statek nevyhnul komunistům. Jednoho dne byla Marie Chroustová vystěhována na náves i s nábytkem a ponechána svému osudu. Z břežanského statku se zatím stalo sídlo vedoucího státní farmy v BřežanechII.

Po roce 1989 budovu Královi restituovali a v rámci statku získali i 17 kusů dobytka a 2 traktory. Jelikož se zemědělské činnosti nechtěli vzdát, chodil pan Král do zaměstnání a zároveň se začal starat o dobytek a o statek. Paní Králová podala v práci výpověď a začala se statku plně věnovat.

Uprostřed dvora ve statku zůstala po minulém režimu nádrž s třiceti tisíci litry nafty, kde zaměstnanci JZD doplňovali nádrže svým strojům. Ředitel státního statku odmítl tuto část pozemku restituovat. Problém byl ovšem v tom, že se na této parcele nacházel i vjezd do nemovitosti. Když se Královi zkoušeli s ředitelem dohodnout, oponoval: „Co by tomu řekli zaměstnanci, kdybych to jen tak vydal?“ Okresní soud rozhodl, že parcela má být Královým předána. Ředitel ( i když dříve Královým slíbil, že v případě rozhodnutí soudu v jejich prospěch nebude protestovat) se odvolal ke krajskému soudu. Krajský soud poté definitivně rozhodl, že pozemek má být vydán.

K objektu původně patřilo přibližně 45 hektarů polí, což bylo ale na hospodaření žalostně málo, Královi si tedy od sousedů dalších 80 hektarů pronajali. Starší syn manželů Králových Jan Král ml. se po čase rozhodl, že by se chtěl hospodářstvím živit a začal v Břežanech naplno pracovat. Počet krav se zvýšil až na 100 kusů a pozemky se rozrostly na 350 hektarů. Úspěšně zde působí až do současnosti.