Busta Tomáše Garriga Masaryka ve stěně s obilím

Příběh vypráví moje babička Zdeňka Kovářová, která se narodila v roce 1935 v Kostelci u Zlína. Pracovala jako učitelka v mateřské školce v Kostelci. O historii se zajímala celý svůj dosavadní život.

Pradědeček Ferdinand Ševčík byl velký vlastenec. Narodil se v roce 1908 ve Fryštáku-Dolní Vsi. Zemřeli mu oba rodiče na tyfus a tak se stal sirotkem. Na výchovu si ho vzali sice úplně cizí, ale velmi hodní lidé. Naučili ho úctě k chudým lidem, skromnosti, pracovitosti… a lásce k vlasti. Vyučil se cementářem a po vyučení si založil v roce 1933 vlastní živnost. Když na začátku druhé světové války Němci ničili vše, co se jim nelíbilo, (nebo co jim přišlo pod tank 😀 pod ruku) bál se tatínek, že zničí i pomník, stojící uprostřed naší vesnice. Tento pomník byl věnován padlým občanům z první světové války. Na něm byla busta prvního prezidenta Tomáše Garriga Masaryka.

A zde začíná příběh, který si myslím, že do paměti národa 20.století patří. Já bych tuto událost nazvala: Odvaha, odvaha a znovu odvaha.

Psal se rok 1941, když se tatínek domluvil se svými dvěma kamarády, že musí bustu T.G.M. někde uschovat před Němci. Oba kamarádi bydleli blízko pomníku, takže se dohodli, že následující noc provedou záchrannou akci podle domluveného plánu. Bohužel ráno bylo vše jinak… Kamarádi přišli a oznámili, že do této akce nepůjdou. Důvodem bylo, že mají rodiny, děti a všichni vědí, co Němci dokážou. Není tajemstvím, že lidi zavírali do koncentračních nebo pracovních táborů nebo dokonce vystříleli celé rodiny.

Praděda to chápal, ale láska k vlasti byla silnější, než strach z Němců a jejich trestů. Proto svůj plán trochu pozměnil. K jeho splnění požádal o pomoc své 2 mladé švagry. Jednomu bylo 20 a tomu staršímu 26. A ještě tu noc bustu převezli do jejich rodinného domu na konci naší obce. Tam ho uschovali na půdu. Praděda musel skrýš nějak zamaskovat. Proto ke stávající zdi přizdil druhou. Tam bustu uschoval a navezl tam několik pytlů s obilím. Myslel si, že úkol splnil a že je skrýš dobře zamaskovaná .

Čas běžel, válka doslova zuřila, zdálo se, že čím dál víc. Přesto se blížil konec této nesmyslné války. Ale nikdo netušil, co všechno nás ještě čeká. Psal se 3.květen 1945, když jsme najednou uviděli, jak přes vesnici jedou tanky. Tyto tanky na konci vesnice, za našim rodinným domem zastavily a namířili hlavně na Zlín.

Němečtí vojáci obcházeli domy, aby se nakonec umístili v tom našem, kde jsme museli uvolnit obývací pokoj. Udělali si v něm kancelář.

Jeden gestapák, který uměl trochu česky, se zeptal, kam vedou ty dveře. Tatínek řekl: ,,Na půdu“ . Všichni vojáci se odebrali na půdu, přímo ke zdi, kde byla skrýš. Přikázali rozebrat část střechy-právě v místě skrýše. Z tohoto místa se měli připravit ke střelbě.

Do této chvíle byl doma nesmírný zmatek a strach. Rodiče chtěli děti poslat k babičce…

Najednou nastal zlom. Jak Němci rychle přišli, tak rychle zase odešli. Asi dostali zprávu, že konec války se blíží. Napětí ovšem stále trvalo. Vrátí se znovu nebo ne??

Ráno někdo volal: ,,Všichni z domů ven! Němci utíkají směr Lešná a Fryšták!“

Od Lešné jsme viděli přijíždějící vozy s osvobozujícími vojáky. Byl květen a nám na zahradě kvetl tmavě modrý a bílý šeřík. Bylo po dešti a kapičky na šeříku, jakoby plakaly radostí a štěstím, že mír je tady.

25. června 1945 byla v Kostelci velká sláva. Z tatínkova nákladního auta se stal alegorický vůz, průvod žáků s učiteli, hudba, skauti, zástupci armády a hasiči vyšel od školy („staré“) směrem k Lešné, cestou se připojili občané ze Štípy. Busta T. G. Masaryka byla vezena na vyzdobeném alegorickém voze a instalována zpět na původní místo, což dokazují přiložené fotografie.

Je to k neuvěření, ale velmi podobná situace se opakovala v mém životě ještě jedenkrát…

V roce 1953 byla busta T. G. M. z podstavce nepozorovaně odstraněna, tentokrát na popud vedoucích představitelů vládnoucí organizace KSČ. Několik let jako by se po ní slehla zem. Až po pádu starého režimu byla kostelecká busta nalezena ve sklepech Státního okresního archivu na Klečůvce. Prošla důkladnou restaurací a ke spokojenosti valné většiny občanů byla opět v roce 1993, zatím naposled, vrácena na své původní místo.

Galerie
Současná podoba pomníku Poválečná podoba pomníku
Děti vedené k vlastenectví Děti, mládež, skauti
Čestná stráž Slavnostní projev
Znovu odhalení pomníku Krojovaný průvod
Slavnostní průvod Zdobený alegorický vůz
Společný snímek vypravěčky( 1. zprava) s otcem a sestrami v roce 1945 Vypravěčka příběhu-v době, kdy byla ředitelkou MŠ-Kostelec
Pradědeček Ferdinand Ševčík Paní Kovářová-jako dítě ve věku 11 let
Zlín-Kostelec, ulice Zlínská

Pomník v Kostelci u Zlína. Rodný dům paní Kovářové( tehdy Ševčíkové) a její rodiny.

Původní podoba ulice Zlínská Současná podoba pomníku