Vyprávění úžasné ženy

Moje úžasná prababička je lidová dáma v letech, která toho už mnoho zažila. Z jejího věku má člověk respekt a z jejího vyjadřování jde během chvíle vypozorovat její názor na svět, její pohled na život.

Prababička si jako dítě musela vystačit s málem. Jako dětem jim stačili čtyři kuličky a důlek. Skoro celý den cvrnkali kuličky a byli štastni. Ale ještě v dětství musela těžce pomáhat rodičům, v mládí se mnoho nadřela na polích, loukách a ve statku. Ale na léta kdy byla mladá a dělala lumpárny vzpomíná ráda. Na vesnici prý byly muziky a zábavy a mladí svůj volný čas trávili jinak než dnes. Za války žila ona i její rodina a blízcí ve strachu z okupantů. Z prababiččina vyprávění o válce je sice cítit její odvaha a „hubatost“, ale také respekt a smutek. Po válce, kdy se s rodiči usadila v naší vesničce a našla si dědu, který byl legionář a našli ho v Rusku polomrtvého na poli mezi padlými vojáky, se musela ona i děda postarat o jejich tři ratolesti a těžce pracovat. O tomto období prababička nechce moc vyprávět. I když pro mne je velmi přitahující a fascinující poslouchat prababičku, jak vypráví o lidech, které už alespoň trochu znám, jelikož jsou to prababičky a babičky, pradědové a dědové mých kamarádů z vesnice. Proto jsem se snažil při rozhovoru nevtíravě prababičku „nasunout“ do období, které jí není moc příjemné. Náš rozhovor nebyl nejhlubší a nejemotivnější, jelikož tohle téma jsme spolu už několikrát rozebírali na lavičce na dvorku u „slípek“. Když jsme s prababičkou mluvili poprvé vážně (mám tím na mysli, když už jsem byl „velkej kluk“), seděl jsem na lavičce s podepřenou hlavou o skrčené nohy, s otevřenou pusou a kručícím břichem, ale vůbec mi to nevadilo, hltal jsem každé slovo, které prababička vyslovila, kupodivu jsem jí tenkrát ani neskákal do řeči…

V současné době, kdy už je mojí prababičce 89let a její zdraví není v nejlepší kondici je její způsob života, z našeho úhlu pohledu, jednotvárný – monotóní. Velmi brzo ráno, jak už to starší generace má ve zvyku, jde ven a pospíchá za slepicemi a naší micinou. Když se ujistí, že jsou „holky“ spokojený, jde do světnice uspokojit svůj žaludek. Polovinu dne poslouchá rádio a jen velmi zřídka si pustí televizi. Občas, když se cítí dobře povyrazí si a jde na návštěvu k sousedce, není nic důležitějšího, než si dobře poklábosit…….Není ale nic důležitějšího, než jít navečer zkontrolovat „holky“, nasypat jim a zahnat, pak už prababička pospíchá do světnice, cestou pokropí muškáty, vynadá psíkům a postěžuje si na počasí……..mám jí strašně moc rád.

Ráda mi vypráví o minulosti a já prababičce na oplátku přečtu noviny a napíši nákup, zaženu slepice, popovídám si…..

Galerie
Vesnická zabijačka Práce na poli
Práce na louce Práce na poli
Prababička s manželem Prababička s rodinou na pouti
Prababička jako malá Prababičky bratr s krávou, která patřila do každého hospodářství
Prababičky bratr a jeho autobus Jde se na dřevo
Klenovice u Plzně

Klenovice u Plzně je nevelká malebná vesnička s malým rybníčkem… Dříve zde každý dům měl své hospodářství s klasickým dvorkem a s počtem domácích zvířat. Jak to tak bývá střed vesničky patřil zděné hospůce ve které se nacházela telefoní stanice – jediné spojení se světem. Dnes je telefoní stanice zrušena a bývalá hospoda přestavěna na rodinný dům. V současné době již ve vesnici většinou žijí potomci potomků z dob o kterých vyprávěla prababička. Vesnička ale neztratila nic ze svého původního rázu, jsou zde ale již patrny vlivy moderní civilizace.

Dům ve kterém babička bydlí ( Klenovice 5 )