Nezdolná vůle

Otec paní Petříkové byl praporčík SNB a sloužil poctivě vlasti. Byl sociální demokrat a věřil ve skvělou budoucnost. Paní Petříkové bylo v té době 11 let a chodila do 3. třídy ZŠ a učila se hrát na klavír a bratrovi bylo pouhé 4 roky. Její otec byl silně věřící katolík a zastával poctivost a pravdu.

Její otec se seznámil s panem Buchalou, který byl přesvědčen, že jejich stát se vydal špatnou cestou! Tvrdil, že velice podléháme sovětskému svazu. A ten nás využívá hlavně pro naše nerostné bohatství – uran, který se těžil v Příbrami.

Otce paní Petříkové zatkli v říjnu 1948 rovnou ze služby. K nim domů přišli okamžitě udělat domovní prohlídku. Její otec byl zatčen na důvodu, že našli na půdě zbraně, což byla lež, protože našli jenom starou šavli. Když pobíhala pohlídka domu museli čekat venku.

Když byla paní Petříková větší, vydala se s matkou do Příbrami, aby navštívila otce.

Byla sama svědkem krutosti vězení kde byl její otec vězněn. Chtěli si podat pouze ruce na přivítanou, ale jakmile to uviděli dozorci zakázali to a ukončili návštěvu.

Jakmile otce zatkli, matka, která byla v domácnosti a starala se o děti, musela začít pracovat, aby mohli vyžít a platit nájem. V 15 letech si paní Petříková našla práci, aby mohla pomoct matce finančně!

Otec paní Petříkové byl nakonec omilostněn, ale jak odcházel z vězení musel podepsat dohodu o mlčenlivosti, že nikomu nic neřekne o tom, co se tam dělo a co zažil.

Člověk, který nikdy nezměnil své přesvědčení a věřil ve skvělou budoucnost své vlasti umírá v roce 1987, jako svobodný člověk a obklopen svou milovanou rodinou. Bohužel se tento muž nedožil roku 1989, kdy mu byli navráceny všechny pocty a práva včetně majetku, o který přišel během svého pobytu ve vězení. Pro jeho rodinu to byla velká ztráta.

Galerie
Soudní spis 4/4 Soudní spis 3/4
Soudní spis 2/4 Soudní spis 1/4
Novinový článek 3/3 Novinový článek 2/3
Novinový článek 1/3 Novinový článek
Příbram

V roce 1953 byl založen nápravný tábor v Příbrami, kde vězni těžili uran.V táboře se nacházeli základní potřeby jako prádelna, kuchyň a izolace.V budovách, kde byli ubytovámí vězni, byly také kamna, ale ty se používaly velmi výjmečně.Byli tam taky palandy, kde se vězni mohli vyspat.V táboře se nacházel trestní barák, kde byli posláni vězni za malé přestupky. Opakem byl výlučný barák, kde byli umístěni vězni za dobré chování.

Příběh místa

V roce 1950 byl soud a vězni, kteří byli odsouzeni byli poslání do Příbrami, kde museli těžit uran.

Často nedostávali najíst .

Mnoho zvězňů to nepřežilo. Odsouzení lidé se ale semkli a pomáhali si navzájem, což byl jediný klad vězení.