Příběh člověka, který byl ve špatné době na špatném místě

Jak se vlastně žilo v době komunismu, době lidské závisti? Proč musel být vězněn nevinný člověk? A kolik utrpení tehdejší režim přinesl? Tak o tom bude vyprávět můj příběh.

Manželé Královští se společně se svými dětmi, dcerou Drahomírou a synem Miroslavem, stěhují na Vysočinu do vesnice zvané Hynkov, ležící nedaleko Číchova. Stěhují se na statek, který odkoupil na splátky otec rodiny Bohumil Královský od šlechtice, na jehož zámku v Lysicích pracoval. Ke statku náleží i velký pozemek čítající takřka 50 ha.

Čas plyne a rodině se začíná dařit, živí se pěstováním a chováním vlastního dobytka a hospodářství se rozrůstá. Každoročně jsou najati i česači ovoce a jiní pracovníci. A díky tomu se rodina Královských rozšíří. Ota Mátl, který pracoval na statku jako česač ovocných stromů, se zakoukal a poté si i vzal Drahomíru. Mladí manželé i nadále žijí s rodiči a společně budují rodinný statek. Po čase přivádí do rodiny dva syny Evžena a Bohumila.

Poté už věci berou rychlý spád. Přichází podzim roku 1948 a nástup komunistického režimu. Všem bylo jasné, že přijdou těžké časy.

Na podzim roku 1952 se tehdejší změny dotkly i Bohumila Královského. Jakožto majitel velkostatku začíná být pro tehdejší režim nevyhovující, a proto se dělnická strana rozhodla zinscenovat soudní proces a připravit ho o veškerý majetek.

Jednoho běžného večera roku 1952 přijíždí na statek auto Státní bezpečnosti. „ Jako každý večer jsme s rodinou seděli u večeře, když najednou vtrhli estébáci do kuchyně a křičeli. Byl jsem malý chlapec, ale tato událost mi utkvěla v paměti dodnes,“ vypráví Evžen Mátl, vnuk Bohumila a můj děda. „ Křičeli, že si máme pobrat pár důležitých věcí a vyjít před statek.“ Mátlovi i Královští rychle popadnou, co unesou a vychází. Bohumil je zatčen a odvezen autem pryč. Rodinu pak také naloží a odvážejí nocí směrem do Přibyslavic. Tam je vysadí u silnice a ve tmě nechají napospas osudu. „ Nasedli jsme do auta, nevěděli kam jedeme a co se bude dít. Měl jsem strach, babička brečela a bála se o dědu. Řekli nám, že pro nás mají připravené ubytování, ale nebylo to tak. Kdyby se nás neujala jedna rodina žijící v Přibyslavicích, nevím, co by s námi bylo“ vzpomíná Evžen.

Rodina má zakázáno přibližovat se ke statku, už jen proto, aby nebyli obviněni ze sabotáže, kdyby se na statku něco ztratilo nebo poškodilo.

Po měsíci přichází dopis s verdiktem, že Bohumil Královský je odsouzen za vykořisťování a špatné zaměstnavatelské podmínky na 11 let vězení. Dělnická strana nabídla zaměstnancům statku za jejich křivé svědectví u zinscenovaného soudního procesu odměnu. „ Je smutné co jsou lidé schopni udělat pro dva pytle obilí a pár kusů dobytka. Děda vždy všem platil a měl s pomocníky dobrý vztahy“ dodává Evžen. Dělnickou stranou bylo osloveno více zaměstnanců, kteří pracovali na statku, ale mnozí z nich odmítli křivě vypovídat, a tak nebyli ani k soudnímu procesu připuštěni.

Rodina si v Přibyslavicích obstarala bydlení a musela začít žít od znovu. Bohumilovo zatčení nejhůře nesla jeho žena Leopolda, která se přestěhovala do svého rodného městečka Lysice a čekala na Bohumilův návrat.

Roky plynuly a Bohumil si odpykával svůj „trest“ v české a poté i v slovenské věznici. Po uplynutí 11 let trestu byl Bohumil propuštěn na svobodu. I přes návštěvy své ženy a dětí se vztahy mezi nimi zhoršily, už si nerozuměli tolik jako dříve a vězeňský režim se na něm také zřetelně podepsal. Odjel za svojí manželkou do Lysic, ovšem jejich vztah už nikdy nebyl takový jako dříve. Leopolda onemocněla rakovinou, a tak společné chvíle s propuštěným Bohumilem a rodinou trvaly pouhých 6 měsíců. Leopolda zemřela a Bohumilův duševní i psychický stav se velmi zhoršil, proto si ho vzal k sobě domů jeho syn Miroslav a žil u něho až do své smrti.

Přišel rok 1989 a mělo se vrátit poválečné uspořádání a majetek. Statek stihl před smrtí Bohumil přepsat na své děti, Drahomíru a Miroslava, takže se naše rodina dočkala navrácení statku. Drahomíra s rodinou i její bratr Miroslav se po návratu nestačili divit, všechen majetek, nábytek či dobytek byl ukraden, rozmlácená okna, špatně zrytá půda, takže se při prvních lijácích statek zaplavil a byl kompletně zdemolován. Hned jim bylo jasné, že zde žít nemohou, protože opravy by je zruinovaly. Nezbylo jim nic jiného než nechat statek na pospas osudu.

Miroslav a Drahomíra tu dnes již bohužel nejsou, ale před svou smrtí přepsali statek na své potomky, Evžena, Bohumila a Zbyňka. Bohumil a Evžen se statku zřekli, a tak Zbyněk, dnes úspěšný podnikatel, začal s renovováním statku. Rekonstrukce by měla být hotova na konci roku 2014 a připravena pro další generace naší rodiny.

Galerie
Drahomíra Královská/Mátlová (vlevo), Drahomíra Královská/Mátlová (vlevo) a syn Evžen Mátl (vpravo) Oto Mátl
Drahomíra Královská/Mátlová a Oto Mátl Bohumil Královský a Leopolda Královská
Hynkov, Číchov, Vysočina

Hynkov je vesnice nedaleko Číchova ležící na Vysočině. Většinu této malé vesničky zaujímá statek, ve kterém se odehrává mnou psaný příběh.

Dvůr z roku 1948 kus statku,rok 1948
pozemek z roku 1948 značka z doby komunismu
bývalý kravín pozemek
Statek je teď v rekonstrukci fotka z roku 2014
fotka z roku 2014 letecká fotodokumentace rozlohy statku / zdroj: www.mapy.cz/
Příběh místa

Plocha patřící naší rodině činní 50 ha. Tento krásný statek byl roku 1952 zabrán komunisty a po dlouhých letech byl naší rodině vrácen v dezolátním stavu. Dnes tento statek patří mému strýci, který ho renovuje a bude zachován pro příští naší generaci.