Legendární fyzik (83 let) vzpomíná a staví hvězdárnu

Když se fyzik Bohumír Plaček vrátil ze Sovětského svazu, byl povolán na ministerstvo vnitra, kde pro něj byl vystaven dokument s názvem Zvláštní zpráva. Byl v tomto dokumentu jmenován do úzkého týmu specialistů z oboru matematiky a fyziky. Skupina vědců měla úkol podléhající utajení. Vláda toto pracoviště vybudovala na Pražském hradě. Vědecký tým se zde začal zabývat náhodnými matematickými procesy. Šlo o využití ve kryptografii.

Nejsem matematik, ale pokusím se věc objasnit. Zjednodušeně řečeno, šlo o generování náhodných matematických procesů. Bádání směřovalo k pochopení a popsání těchto chaotických dějů a poznatky byly aplikovány na vytváření šifer. Šifrování bylo používáno pro utajenou komunikaci, aby se mohla volně šířit přes veškerá tehdy známá média s tím, že si těchto „náhodných“ signálů v ideálním případě nikdo nevšiml. Když by přesto nějaké signály byly zaznamenány a rozpoznány jako nepatřící do přenosového signálu, bylo by nemožné zjistit, o co jde. Pokud by přece jen někdo přišel na to, že se nejedná o ruchy, ale o šifrované informace, měl prakticky nulovou šanci zprávu „rozbalit“, pokud neměl klíč nebo znalost těchto principů kódování. Hlavní využití bylo pro ambasády, které potřebovaly bez omezení komunikovat aniž by riskovaly, že zprávy bude někdo číst. Nápad to není úplně nový, ale v něčem přece jen novátorský byl.

Většina šifer minulosti byla založena na podobných principech a vždy vypadaly jako nesrozumitelné sady znaků. Bylo tedy okamžitě jasné, že se jedná o kódovaný záznam a šlo jen o to co nejdříve najít klíč. Vzájemné souboje tvůrců šifer s jejich řešiteli spočívaly samozřejmě v mnohých úskocích – viz slavný příběh Alana Turinga. Dalo by se říct, že hypotetické ideální šifry jsou založeny na nepostřehnutelnosti – tedy, buď vytvořit takový text, který bude mít jasný smysl pro kohokoliv a tudíž nikoho nenapadne, že se jedná o šifru, nebo vytvořit šifrovanou informaci, která bude považována za ruchy a šumy bez umělé logiky a tudíž si ji také nikdo nevšimne. Tým Plačka šel právě touto cestou. Pokud informace vypadá jako šum, chyba, rušení, náhoda, prostě vás nenapadne, že se jedná o systém nesoucí informaci. (V této souvislosti je zajímavé, že jeden z mála systémů, který se nepodařilo v době, kdy byl aktivní, prolomit, byl kód Navajo. Byl zajímavý svojí primitivností a vlastně obsahoval i vtipnost, leč tato cesta je navždy uzavřená, protože princip je dnes znám.)

Jako kryptograf se tedy Plaček ocitl ve válce mocností. Z této situace pro něj plynuly i určité výhody: měl na hradě laboratoř snů, protože stát nakoupil tehdejší nejvýkonnější superpočítače a zaplatil v zahraničí vyškolení na jejich obsluhu. Díky těmto počítačům se mohl zabývat i věcmi, které ho zajímaly a zajímají dodnes – experimentální fyzikou.

Ovšem, toto královsky placené zaměstnání v laboratoři snů bylo zároveň začátkem velkých problémů, které nakonec skončily emigrací. Ale nebudu předbíhat. Plaček měl již z roku 1962 Řád práce a byl držitelem patentů (respektive stát byl jejich držitelem) z oblasti výpočetní techniky. Jako velice ceněný odborník byl poslán v roce 1967 do Anglie s úkolem zakoupit pro ČSSR nejvýkonnější aktuální počítače. Součástí práce byla nutnost proškolení se na jejich obsluhu. Zároveň si ho jako poradce vlády pro vědu vybral tehdejší premiér Jozef Lenárt, který měl pro Plačkův excelentní intelekt slabost. Lenárt měl představu, nutno říct pokrokovou, že počítače jsou budoucností a že je potřeba tímto směrem jít „i kdyby na chleba nebylo“. A tak nakonec Plaček v Anglii objednal 280 špičkových strojů. Nechal se vyškolit a zároveň zaměstnat jako odborná obsluha tohoto superstroje: navzdory tomu, že měl v Československu rodinu. Měl totiž plán. Vzhledem k tomu, že mezi tím proběhly srpnové události roku 1968, rozhodl se, že se do ČSSR nevrátí a začal pracovat na tom, aby tam mohl zůstat a mohla za ním přijet jeho rodina. Kolega, který za něj převzal vedení pracoviště na Pražském hradě, vystavil členům jeho rodiny výjezdní doložky.

Když si Plaček o vánocích 1971 přijel pro rodinu na hranice, čekalo ho velké zklamání a šok. Manželka přijela sama bez dětí a oznámila mu, že nedokáže domov opustit, protože neumí anglicky a bojí se neznáma. Zkrátka zpanikařila. Přitom v Anglii měla rodina vše zařízeno a Plaček pobíral exkluzivní plat. Scéna, která na hranicích probíhala, byla neřešitelná. Slavný fyzik okamžitě zvažoval, že by v Anglii jen pracoval a vracel se do Prahy k rodině. Jenže, hranice se začínaly uzavírat a navíc, návrat by pro něj znamenal mnohaleté vězení. Byl totiž ve své nepřítomnosti obžalován za velezradu. Samozřejmě, není se čemu divit – vždyť republika v jeho osobě přišla o „mozek“. Situace byla o to horší, že znal šifrovací systém a tím vznikla vládě extrémně nepohodlná situace. Obžaloba za velezradu tak byla z pohledu československé vlády logická. Bohumír Plaček se ocitl v neřešitelné situaci, vrátil se do Anglie sám a začal nový život. U člověka, kterému je dnes 83 let, vyznívá mnoho dramatických situací již jen jako klidná vzpomínka, ale při vyprávění o tomto zážitku se mu hlas přece jen pohnul. I po těch letech.

Po krátké odmlce se ve svém vyprávění vrací k fyzice a hovoří o svých ostatních aktivitách. Hrával obstojně na housle, psal básně – pod pseudonymem, vydal v Holandsku knížku pohádek, psal do časopisu Svět motorů, závodil ve Formuli 2. (Velká část jeho majetku pochází ze spolupráce s automobilovým průmyslem). Také navrhoval sítě pro mobilní telefony. Především se ale věnoval experimentální fyzice a to neustále na světové úrovni. Po roce 1989 začal připravovat stavbu astronomické observatoře v Rabštejně nad Střelou. Tento obrovský projekt financuje téměř výhradně z vlastních zdrojů, které pochází z jeho patentů a licencí.

Nežije vzpomínkami. Ve svých 82 letech se vrací k svému hobby, hře na housle, vydává knihu a především dále pracuje na stavbě observatoři, jejímž hlavním posláním je řešení problematiky detekce neutrin.

BIO:

(použito ze webových stránek observatoře)

Bohumír Plaček je český experimentální fyzik specializovaný na jadernou spektroskopii, fyziku UCN, detekci neutrina a astrofyziku a aplikace výpočetní techniky a kybernetiky ve fyzice.

Narodil se v Plzni roku 1933. Vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově a stal se asistentem prof. Viléma Kunzla a následně prof. Václava Petržílky a členem týmu zakládajícího Katedru jaderné fyziky Univerzity Karlovy. V roce 1957 byl vyslán do Moskvy do Lebeděvova fyzikálního institutu (FIAN) k postgraduálnímu studiu u nositele Nobelovy ceny prof. Ilji Michajloviče Franka, kde se zaměřil na problém detekce a spektroskopie neutronů. Zde se také seznámil s italským fyzikem Brunem Pontecorvem, který ovlivnil jeho další vývoj zaměřený na detekci a spektroskopii muonů. V roce 1962 obdržel státní vyznamenání za vývoj a konstrukci elektronického počítačového zařízení pro generaci stochastických procesů. V roce 1967 byl vyslán na školení na velkých počítačích u firmy ICT v Anglii. V roce 1971, po invazi sil Varšavského paktu do Československa v roce 1968, byl obviněn a podroben vyšetřování, současně mu byla zakázána vědecká činnost zaměřená na výzkum stochastického charakteru radioaktivního rozpadu a přístup do jím vybudovaných laboratoří. V té době se ho ujal prof. Milan Balda z ČVUT a umožnil mu přednášet na Katedře automatizace kybernetiku až do roku 1978. Od roku 1975 byl po ukončení vyšetřování přijat do Mechanizační ústředny zahraničního obchodu jako vedoucí vědeckotechnického rozvoje. V roce 1982 založil útvar POLYSOFT pro vývoz počítačového know- how a expertů do zahraničí. V roce 1983 pak byl jako expert prodán do Nizozemí na dlouhodobý pobyt a přijal zde nizozemské státní občanství. Zde založil softwarový podnik COMPUSOFT, kde vyvíjel software pro aplikovaný vývoj a výzkum, zejména počítačovou diagnostiku a expertní systémy. Velmi úspěšný byl jeho vývoj automatizovaných systémů pro testování automobilů. Získané prostředky vložil do výstavby astrofyzikální laboratoře, ve které se vrací k odkazu mimořádného fyzika a jeho učitele Bruno Pontecorva v realizaci nové formy nepřímé detekce atmosférických neutrinových jevů a extrémně energetického kosmického záření.