Příbuzní za louží

Jednoho dne jsme si v babiččině staré knihovně všimly zvláštního zeleného sešitu, který se vyjímal mezi ostatními knihami. Zvědavost nás nenechala spát a tak jsme se babičky zeptaly, co to je. Babička nám s hrdostí oznámila, že se jedná o kroniku Hochmanovy rodiny, kterou napsal její otec František Hochman. Neodolaly jsme a obě si kroniku přečetly. Bohužel nás svou poutavostí zklamala, ale aspoň obsah byl zajímavý.

Nejvíce nás zaujaly osudy pradědečkových sourozenců Anny Žibřidové, rozené Hochmanové, a Václava Hochmana, kteří po druhé světové válce emigrovali.

Anna Hochmanová, neboli Anča, se narodila 22. října 1908 a její bratr Václav 11. září 1913. Anča vystudovala Obchodní akademii v Kolíně a později pracovala v Berouně, kde se seznámila s Antonínem Žibřidem. Z Václava se mezitím stal velmi šikovný kožešník a uchytil se v Praze.

Za druhé světové války zavřeli Antonína Žibřida. Sice jsme nevypátraly proč, zato však víme, že v cele seděl údajně s bratrem prezidenta Beneše. V roce 1947 se Anča s Tondou vzali. Když válka skončila a k moci se dostal komunismus, Antonín se bál opětovného zavření, a proto se společně s Ančou rozhodli emigrovat. Přidal se k nim i Václav. Domnívali se, že v cizině pobudou nejvíce 3 roky a pak se slavnostně vrátí domů. Václav vše prodal a vyměnil za libry a dolary, aby „Ty začátky neměl tak těžké“. Antonín s Ančou si naopak vezli nákladní automobil plný movitých věcí.

Přes hranice je měl převésti jakýsi civil. Ten je ale podvedl a později v lese je ohrožoval pistolí. Naštěstí mu Václav vyrazil zbraň z ruky a jen citem je vedl pěšky dál přes hranice. Všechny věci museli nechat v lese. V Německu je čapli spojenečtí vojáci a odvezli do tábora pro utečence.

Jelikož vyřízení exilu trvalo dlouhou dobu, museli Tonda, Anča a Václav nejen pracovat, ale i se učit anglicky. Žibřidovi poté odjeli do Neapole, kde čekali na loď. Jenomže marně, museli se znovu vrátit do Německa, odkud se konečně lodí dostali do vytoužené Kanady. Naopak Vašek měl štěstí. V Německu se 1. 9. 1951 oženil se Čechoameričankou Lillian Švecovou, s kterou odjel do USA. Tam se jim narodila dcera Linda. Jelikož kožešnické řemeslo na Floridě moc nekvetlo, stal se z něho i instalatér a obchodník s realitami. Linda nad ním avšak ohrnovala nos, neboť nebyl Američan. Později když se to dozvěděl, dostal záchvat, na který 7. 5. 1985 v nemocnici zemřel. V exilu byl tedy 37 let a do rodné vlasti se už nikdy nepodíval.

Anča s Tondou se museli po příjezdu do Kanady pořádně ohánět. Anča byla kuchařka a uklízečka a držela se svého hesla: „S poctivostí nejdál dojdeš, ale než tam dojdeš, asi hlady pojdeš,“ a Tonda pracoval jako zahradník, stolník nebo šofér. Pak odjel za polární kruh do Labradoru dělat tesařské práce. Z Anči se stala sekretářka v Masarykhallu. Po návratu Tonda opravoval až do penze korby nákladních automobilů. Anča navštívila ČSSR v červnu 1967 a pak ještě jednou v roce 1969 i s Tondou. V roce 1970 se Žibřidovi přestěhovali za Vaškem na Floridu. Anča tak silně toužila po domově, až z toho dostala mrtvici a ochrnula na levou polovinu těla. Anča byla čím dál tím více zoufalá, a proto se pokusila sebe i Tondu otrávit svítiplynem. Tonda na to zavčas přišel a Anču odvezl do ústavu v Torontu. Tam Anča 15. 1. 1992 zemřela. Jak skončil osud Antonína Žibřida, nevíme.

Čerpaly jsme nejen z kroniky, ale i z vyprávění prababičky Boženy Hochmanové, rozené Rumlové, manželky pradědečka Františka Hochmana, neboť ten už nežije. Řekla nám spousty zajímavých věcí o osudech našich emigrantů, ale i o vztazích mezi sourozenci.

Galerie
Rodina Hochmanova; vlevo nahoře Anna Žibřidová, vedle ní Václav Hochman (mládší), vpravo nahoře Růžena Procházková, vlevo dole Václav Hochman (starší), vedle něj František Hochman (pradědeček, autor kroniky), vpravo Anna Hochmanová; rok vzniku: 1931 Kronika rodiny Hochmanovy, rok vzniku: 1990
Kronika rodiny Hochmanovy, rok vzniku: 1990