Cesta za svobodou

Pan Josef Dražil se narodil v Bělé pod Bezdězem 14. března 1923. Měl dvě sestry. Maminka mu zemřela po porodu první dcery a potom se otec podruhé oženil. Pan Dražil chodil do obecné školy a potom do měšťanské. Po škole šel pracovat do továrny Škoda, ale zanedlouho odešel, protože se chtěl dostat na pozici mistra a k tomu potřeboval střední průmyslovou školu. Po škole pan Dražil pracoval v Praze. Po skončení války musel nastoupit na vojnu. Zdejší velitel pana Dražila znal, proto mu nabídl místo řidiče pro rozjíždějící se Marshallův plán. Pan Dražil se přihlásil a odjel do Paříže. Cesta do Paříže trvala 33 hodin repatriačním vlakem, kterým jezdili vězni osvobození z koncentračních táborů. Ve Francii strávil 20 měsíců. Poté pan Dražila přiřadili jako řidiče pro vedoucího Unrry. Po návratu do Josefova mu řekli, že vojnu odsloužil za peníze a musí ji odsloužit znova. Naštěstí pan Dražil na vojnu nemusel, protože velitel pan Kahan mu před ochodem z Unrry nabídl pomoc. Z vojny ho tedy propustili, ale po další těžké roky v komunistickém Československu už na p. Dražila vždy pohlíželi jako na nepřítele národa.

Nikde nemohl sehnat práci, a tak šel pracovat do hospodářství ke své manželce, kterou poznal před vojnou. 15.listopadu 1947, ještě před „vítězným únorem“ se vzali. Poté šel pan Dražil pracovat do Bělé pod Bezdězem a tam ho přijali do nádvorní party uklízející tovární dvůr. Časem se vypracoval na vedoucího plánovacího oddělení, ale kvůli údajnému neplnění plánu ho propustili. Další práce byla v ČSAD, kde dělal vedoucího drážmistra a i odtamtud ho propustili. Znovu nové místo v kovodružstva, znovu nový začátek – tentokrát jako vedoucí autoservisu. K tomu neustálé domovní prohlídky a život v nesvobodě vedly k rozhodnutí odejít s dvěma syny pryč z republiky. Co si s sebou vzít? Byla to cesta do neznáma.

Pan Dražil měl kamarádku, která byla ochrnutá na jednu nohu a žila v Berlíně, ale někdy se vracela domu. Ta zařídila, aby ji mohl p. Dražil vozit domů do Československa a zpět do Německa. Cestu proto dobře znal. Vybral si jednu pumpu, kde pravidelně tankoval,

a řekl synovi, ať jede přes německou hranici, a on že pojede přes rakouskou. Na hranicích se však zdrželi tři dny. Syn čekal na pumpě marně plný obav osud zbytku rodiny. Pumpař sledující celou situaci za ním přišel a nabídl jemu i panu Dražilovi práci. Celník na rakousko-české hranici sice poznal, že Dražilovi nejedou jen na dovolenou, ale přimhouřil oko a nakonec je pustil přes hranici. Tak se po třech dnech setkali na pumpě. Začali pracovat jako automechanici a pumpař jim sehnal i bydlení.

V práci se mu sice líbilo, avšak neměl dobré vztahy s dalšími devíti spolupracovníky, kteří byli vychováni v Hitlerjungendu. Později se proto rozhodl založit si vlastní firmu, což se mu povedlo díky radě a pomoci autodopravce p. Linharta. Pan Dražil totiž neměl peníze na otevření vlastní firmy a banka mu nechtěla zapůjčit tolik peněz. V tuto chvíli mu p. Linhart pomohl, a to tím, že se za něj zaručil.

Velkou oporu měl pan Dražil i ve svém synovi. Ve firmě se vše dařilo, až na onen tragický případ, při kterém zemřel jeden z jeho pracovníků, který uklouzl a byl přejet nákladním vozem.

Později však přišla doba, na kterou firma nebyla připravena. Ostatní firmy nedostávaly svým závazkům a nespláceli pohledávky za společností pana Dražila.

Syn p. Dražila byl jednou na dovolené v Kanadě, a nabídl rodině odstěhovat se z Evropy na Americký kontinent. Původně plánovali odchod právě do Kanady, jenže jejich známý jim poradil odstěhovat se do USA. Nebylo to však vůbec jednoduché. Nejprve odjela celá rodina pouze na dovolenou, aby poznali Ameriku, z firmy měli peněz dostatek, a tak koupili avokádový sad s apartmánem.

Po návratu do Československa se rozhodli, že se do USA odstěhují natrvalo. Pan Dražil šel na americké vyslanectví a požádal o imigraci, která mu byla původně zamítnuta. Jeho nemovitosti v USA nakonec pomohly k přestěhovaní jeho rodiny, jelikož mohl podnikat a byl tak prospěšný státu. Nejprve prodal majetek z Německa a poté v roce 1970 konečně odletěl i s rodinou do New Yorku, kde žili dva měsíce. Poté se odstěhovali do Fallbrooku poblíž San Diega.

Pan Dražil se rozhodl, že se synem otevře v Fallbrooku autodílnu, jelikož s autodopravou neměli, kvůli velké konkurenci, šanci. Firmě se opět dařilo jako v Německu. Po odjezdu Pana Dražila z USA zpět, tentokrát už do samostatné České republiky, jeho vnuci udržují autodílnu i nadále.

Pan Dražil je se svým životem velice spokojen, a věří, že ho na cestě doprovázel Bůh. Dodnes mu za to děkuje a doporučuje každému v něj věřit.

Galerie
Společná fotografie s pamětníkem p. Dražilem - 9. 2. 2016 Věnování na fotografii, které p. Dražilovi vepsali manželé Bushovi
Rodinné setkání. Fallbrook. Pan Dražil s kamarádem, Fallbrook, červenec 1992.
Manželé Dražilovi při příležitosti 40. výročí svatby. Svatební fotografie manželů Dražilových - 1947.
Fotografie s věnování, kterou panu Dražilovi věnovali manželé Bushovi. Autodílna p. Dražila ve Fallbrook.
Autodílna p. Dražila ve Fallbrook. Autodílna p. Dražila, Fallbrook.
Autodílna p. Dražila, Fallbrook. Autodílna p. Dražila, Fallbrook.
Z natáčení, byt p. Dražila, 9. 2. 2016. Z natáčení, byt p. Dražila, 9. 2. 2016.
Z natáčení, byt p. Dražila, 9. 2. 2016.
Josefov

Josefov, pojmenovaný po císaři Josefovi II., je pevnostní město ve východních Čechách. Dnes administrativně spadá pod město Jaroměř. Vznikl podle plánů francouzského stavitele jako obrana proti agresivnímu Prusku, k tomuto účelu ale nebyl nikdy použit. K jeho obléhání nikdy nedošlo, protože během několika desítek let se zcela změnila vojenská taktika. Pevnostní status ztratil Josefov v roce 1888, ale nadále jej využívala armáda rakouská, později československá. Bohužel mnoho pevnostních prvků vzalo během let za své. Teprve v roce 1950 bylo postupné rozebírání pevnosti zastaveno. V 60. letech zasadilo celému areálu další ránu sestěhování nepřizpůsobivých obyvatel do města. Od roku 1968 zabrala velkou část pevnosti sovětská armáda. Dnes se jedná o prvořadou památku, která postupně vstává k novému životu.

(základní data viz. www.pevnostjosefov.cz)

Koupaliště v Bělé pod Bezdězem. Náměstí v Bělé pod Bezdězem, rodném městečku p. Dražila.
Pláž v San Diegu. Přístav v San Diegu.
Fallbrook, Kalifornie - zde rodina p. Dražila žila asi do roku 1976. San Diego, 1 a půl hodiny cesty od Fallbrook, přes milion obyvatel.
Příběh místa

Hned po válce musel pan Dražil na vojnu do Josefova, kde ho přivítali důstojníci s gratulací, že jsou první obránci vlasti. Při nástupu k panu Dražilovi přistoupil vedoucí s větou, že se znají, a byl pozván na velitelství k pohovoru. S velkou nejistotou tam pan Dražil šel. Po dlouhé konverzaci se pan Dražil dozvěděl, že velitel Kahan je vedoucí ze Sokola, kam chodil. Další den k němu večer přišel a oznámil, že se plánuje Marshallův plán a potřebují řidiče nákladních aut a dozor vlaků. Pan Dražil se dobrovolně přihlásil, protože chtěl plnit povinnosti pro republiku a nechtělo se mu být na vojně. Vedoucí k němu přistoupil a varoval ho, že neví, do čeho jde a budou i problémy, ale pan Dražil řekl, že by v Josefově nebyl spokojený. Když se vrátil z Marshallova plánu, byl v Josefově po přednášce informován, že musí podstoupit vojnu znovu, protože ve Francii pracoval za peníze, a tudíž do povinné vojenské služby se mu tato doba nepočítá. Naštěstí potkal známého kapitána Kahana. Byl pozván na pohovor, na kterém ho kapitán informoval, že mu dohodl propustku a na vojnu už nemusí.