Když se nadání a píle spojí s lidskostí

Když se nadání a píle spojí s lidskostí

Stačilo málo a místo nás mohl léčit zvířata. Naštěstí, souhrou náhod, se rozhodl pro léčbu lidí. Začátky sice nebyly zrovna jednoduché, ale touha nabídnout pacientům lepší podmínky byla tak silná, že ho dovedla k nebývalým úspěchům. Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. je v úctyhodných 80 letech stále plný optimismu a elánu a o jeho přínosu českému lékařství stojí za to vyprávět.

Dětství a mládí

Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. se narodil 14. 8. 1936 do rodiny českobudějovického zvěrolékaře. Dětství prožil v Třeboni, ale zejména v době válečné se musel s rodiči několikrát stěhovat. Základní školu ukončil v Třeboni na tzv. devítiletce. Středoškolské studium ukončil rovněž v Třeboni na gymnáziu. V rámci středoškolského studia došlo k reformě, která způsobila, že ztratil rok středoškolského studia. Jako studenti se společně s bratrem Pavlem věnovali různým aktivitám, především hráli závodně českou házenou za Jiskru Třeboň.

Studium

Po absolvování gymnázia v roce 1954 odešel na vysokou školu do Prahy, kde vystudoval medicínu, obor pediatrie. Po vzoru svého otce se chtěl stát veterinářem, ale když si tehdy podal první přihlášku, navštívil ho známý zvěrolékař a jeho volbu mu rozmluvil s argumenty, že je v dnešní době lepší zvolit cestu lékařství než zvěrolékařství. Pan profesor vyslechl jeho rady a podal si přihlášku na medicínu.

Komunistický režim mu velmi stěžoval mládí. Kvůli tomu, že jeho rodiče nebyli členy KSČ, měl velké problémy dostat se na vysokou školu. Jelikož byl pilný student a měl výborné výsledky, podařilo se mu nakonec splnit si svůj sen. Říká, že se o svá vzdělání s bratrem museli zasloužit sami.

Těžké začátky

Po studiích působil pan profesor v nemocnici v Prachaticích, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích. Dva roky po ukončení studií složil první atestaci, následně v roce 1967 druhou. Do Českých Budějovic nastoupil Miloš Velemínský v roce 1969. Zde se začal zabývat neonatologií a založil tady první oddělení intenzivní péče o novorozence v České republice. Začátky jeho působení v Českých Budějovicích nebyly vůbec jednoduché. Když se snažil získat rady a informace ze zahraničí, byl vyslýchán tajnou policií. Kolem roku 1985 se objevily problémy s infekcemi novorozenců. Vzpomíná, jak se nemohl dívat na to, jak u nás umírají děti. Proto se rozhodl nepříznivou situaci v České republice řešit a odjel do Německa, aby se poradil s tamními lékaři, proč u nás v České republice zmíněné infekce máme. Odpověď na svou otázku tam získal. Jeho snažení pokračovalo dál. Na vlastní náklady sehnal potřebné přístroje pro českobudějovické oddělení. Kupříkladu bylo potřeba sehnat váhu na měření bilance tekutin. Jelikož bylo nemožné tuto váhu v České republice získat, odjel do Rakouska, kde ji za vlastní peníze koupil. „V tu dobu jsem měl nejlepší inkubátory na oddělení“, říká profesor Velemínský.

Jeho snaha však nebyla oceněna, jak bychom mohli očekávat. Nikdo mu zpočátku totiž nechtěl věřit, že sám našetřil na takové přístroje. Za obrovský úspěch považuje, že se mu podařilo infekce vymýtit. Kvůli jeho nebývalým úspěchům v neonatologii je pan profesor považován za jednoho z průkopníků neonatologické péče v České republice. Roku 1974 obhájil vědecký titul CSc. Několik desítek let čekal na habilitaci, protože nebyl ve straně. Titul doc. tedy získal až v roce 1992. O osm let později, roku 2000, byl jmenován profesorem.

Do zahraničí na zkušenou

Po ukončení studií se profesor Velemínský účastnil několika zahraničních stáží např. v Mnichově, Jeně a USA (Detroit). Jelikož v době komunismu sice byly na školách cizí jazyky vyučovány, ale nebyla možnost je prakticky využít, působila mu tehdy jazyková bariéra při zahraničních stážích značné problémy. Pan profesor vždy toužil působit v Praze a nebránil by se ani životu v cizině, ale rodina pro něj vždy byla na prvním místě, a tak se rozhodl v Československu zůstat.

Nejen pediatr

Kromě toho, že můžeme pana profesora potkat v bílém plášti, máme také možnost stát se jeho studenty. Profesor Velemínský rozhodně nepatří mezi jedince, kteří nevyužívají svůj život naplno. Roku 1992 totiž profesor Velemínský nastoupil jako profesor na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. V roce 1998 se stal proděkanem pro vědu a výzkum na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a od roku 2001 působil na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity sedm let jako děkan. Sám hrdě hodnotí, že se mu podařilo během sedmi let působení jako děkan vytvořit ze Zdravotně sociální fakulty pracoviště, která má úroveň.

Jak vypadá jeho běžný den? Pan profesor začíná den ordinováním v Třeboni, poté jede přednášet do Českých Budějovic (pediatrii, fyziologii a patofyziologii) a večer se vrací a znovu pokračuje ordinováním. Sám profesor dodává, že v jeho osmdesáti letech nemá už takovou potřebu působit kromě ordinace v Třeboni ještě na Jihočeské univerzitě, ale vadí mu ten pocit, že to, co s jeho předchůdcem vybudovali, mizí. „Ale ono je to tak vždycky, že nový člověk musí měnit toho starého“, říká.

Ocenění

Na svém kontě má mnohá ocenění. V roce 2015 mu byla předána Cena města Třeboně za celoživotní dílo a přínos v oblasti pediatrie, za lidskost a angažovanost v sociální oblasti. Dále mu byla předána jihočeským hejtmanem Jiřím Zimolou cena Zlatá šupina za významný lékařský, vědecký a pedagogický přínos v oblasti problematiky komplexní péče o dítě.

Dovětek

Toho, že se dal na medicínu, nikdy nelitoval. Kdyby si měl znovu zvolit obor, není si jist, jestli by se opět rozhodl pro pediatrii. Lákala by ho totiž práce v záchranné službě. Podle pana profesora musí totiž takový doktor umět improvizovat a ovládat urgentní medicínu v plné míře.

Pana profesora znám od dětství. Chodila jsem k němu do ordinace vždy ráda, protože pro mě nebyl nikdy „pouze“ lékař, ale především člověk, který se vždy s lidským přístupem a optimismem snažil zažehnat jakoukoli nemoc. O tom ostatně svědčí také jeho přezdívka „Druhý otec tisíců Jihočechů“.  Díky rozhovoru jsem měla možnost dozvědět se spoustu zajímavých a úctyhodných informací o člověku, kterého jsem vždy obdivovala. Myslím si, že jeho příběh může inspirovat kohokoli z nás a dodat nám odvahu nebát se a jít si za svými sny a cíli.

 

Miloš Velemínský

"Životopis - Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c.

• narozen 14. 8. 1936
• 1954 – ukončení středoškolského studia
• 1960 – ukončení Fakulty dětského lékařství UK
• 1962 – 1. atestace z pediatrie
• 1967 – 2. atestace z pediatrie
• 1974 – obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK
• 1984 – založil v Českých Budějovicích první samostatné novorozenecké oddělení v České republice
• 1992 – habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství
• 1998 – stal se proděkanem pro vědu a výzkum na Jihočeské univerzitě
• 2000 – inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství
• 2001 – 2008 – děkanem Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity"

Galerie
Portrét pana profesora v jeho ordinaci v Třeboni Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. (vpravo), předávání ceny Zlatá šupina, 29. 10. 2014