Osud Žida, který přežil holocaust

Osud Žida, který přežil Holocaust

Příběhy 20. století, zejména ty s tragickým koncem, by měly být připomínány. Tím spíše v dnešní době plné nenávisti a projevů zla. Ačkoliv pan Jiří Straka, o jehož životním osudu jsem se rozhodla vyprávět, je již po smrti, považuji jeho příběh za jedinečný. Jde o příběh, který by neměl zůstat zapomenut. Tento názor se mnou sdílí i pan Jiří Hájek, synovec Jiřího Straky. Jeho vztah ke strýčkovi byl a stále je plný úcty a pokory. Díky tomu je velmi autentickou osobou k vyprávění tohoto velikého životního příběhu.

Pan Jiří Straka se narodil 5. února 1924 v menším jihočeském městě Týně nad Vltavou jako jedináček v židovské rodině. Dalo by se říci, že byl vytouženým dítětem. Narodil se, když byli rodiče již v pokročilejším věku a velmi si potomka přáli. Matka se jmenovala Irma Straková, rozená Weinerová, a pocházela rovněž z Týna nad Vltavou. Otec Karel Straka přišel za svou manželkou do Týna ze Šumavy. Byl úspěšným obchodníkem s látkami, a tak se rodina v malém městě řadila mezi bohatší skupinu obyvatel. Otec působil v čele místní židovské obce. O životní úrovni rodiny Straků vypovídá také obchodní dům ve funkcionalistickém stylu, který ve městě na počátku 30. let 20. století nechali na místě původního domu vystavět. Stavba probíhala v letech 1933 až 1934 a architekti se inspirovali například v té době moderní budovou Veletržního paláce v Praze. Ve 30. letech se pan Jiří Straka učil, po vzoru svého otce, krejčím u obchodníka v Praze. Bylo v plánu, že v budoucnu převezme rodinný podnik svého tatínka a bude pokračovat v podnikatelské činnosti v Týně nad Vltavou. Vzhledem k finančnímu zajištění svých rodičů žil velmi slušně. Jeho život byl veselý, plný radosti. Měl rád přátele a měl spoustu kamarádek. Život si užíval plnými doušky. O jeho budoucnost bylo postaráno. Alespoň si to mysleli. Strakovi jezdili každoročně na rekreaci k moři, například na Makarskou rivieru. Často si užívali pobyty v lázních. Vzhledem k jeho životnímu standardu a úrovni muselo být jen těžko představitelné, co mělo následovat. Politická situace se začala vyostřovat.

S válkou přišel šok

Před válkou se rodině Straků dařilo. Že přicházejí zlé časy si uvědomovali, nikdy je však nenapadlo, jakého rozměru celá katastrofa zvaná holocaust brzy dosáhne. Emigrovat proto odmítli, a to i přesto, že měli k odchodu ze země možnost. Jejich příbuzní již tak učinili a žili v dalekém Ekvádoru, kam Strakovi zvali. Psal se rok 1942 a pro občany židovského vyznání se doposud zlá doba změnila ve skutečnou noční můru. Začaly transporty do koncentračních táborů. Na začátku roku 1942 proběhl první velký transport, v něm byla odvezena rodina Weinerova, tedy příbuzní z maminčiny strany. Ani rodina Straků nebyla výjimkou, i když se tak stalo o něco později. Vzhledem k tomu, že obecně židovské rodiny žily na vysoké úrovni a dařilo se jim, nelze změnu, která s nacistickým Německem přišla, nazvat jinak než jako obrovský šok. Strakovi oproti ostatním Židům přišli „na řadu“ až o půl rok později. 24. října byli nuceni odejít k transportu z Prahy do Terezína – sem se museli dopravit sami na vlastní pěst. V Praze byl místem shromažďování Židů Veletržní palác, poté se odjíždělo z nádraží Bubeneč. Tento podzimní transport je považován za tzv. odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Celá rodina byla do terezínské pevnosti přepravena, aby zde strávila pouze dva dny. Již 26. října následoval další převoz, tentokrát byl cílem koncentrační tábor Auschwitz. Celý transport čítal asi 2 500 osob, z toho pouze 300 mladých mužů. Zbytek byly mladé i staré ženy a děti. Konce války se pravděpodobně dle dochovaných záznamů dožilo pouze pár desítek z těchto téměř tří tisíc osob, které spolu s panem Jiřím Strakou a jeho rodiči do Osvětimi dorazili.

Továrna na smrt, Osvětim

Na rampě, kde z vlaku vystoupili, se pan Jiří viděl naposledy se svou matkou Irmou. Ta byla ihned usmrcena v plynové komoře. Starší ženy, které nebyly schopny vykonávat těžkou fyzickou práci, neměly pro Němce žádnou hodnotu a význam, a tak byly ihned likvidovány. Otec Karel se k synovi při selekci na rampě připojil, a tak těžké chvíle v koncentračním táboře trávili zpočátku spolu. Karel Straka však brzy onemocněl a byl přesunut do táborové nemocnice. Byl mu diagnostikován zánět pohrudnice, na který posléze zemřel. I tak je však nutno zmínit, že měl jiný osud než jiní vězni. Běžnou praxí bylo nemocného ihned usmrtit v plynové komoře. Takovéto zacházení, tedy hospitalizace v nemocnici, nebylo obvyklé. Obrovské štěstí měl i Jiří, jak bude během vyprávění ještě zmíněno. Jiřímu se dokonce podařilo svého tatínka v nemocnici v Auschwitzu navštívit. Když za ním šel podruhé, hledal ho už ale marně…

Jiřímu Strakovi byl po příjezdu do koncentračního tábora odebrán všechen osobní majetek, kterého bylo i tak pomálu. Byl ostříhán nakrátko a bylo mu vytetováno vězeňské číslo, stejně jako všem ostatním nově příchozím do koncentračního tábora. Pan Jiří Straka byl vězněm číslo 71227. Po příjezdu do Auschwitzu byl přesunut do náhradního koncentračního tábora Buna v blízkém Monowitzi. Zde probíhaly práce na stavbě továrenského komplexu, kde měli brzy pracovat i ostatní vězni. Nebyl tedy přímo v hlavním koncentračním táboře Auschwitz, celý komplex se skládal z více částí. Dle výpovědí pana Straky byl život v hlavní části, přímo v samotném Auschwitzu, oproti Buně lepší. Životní podmínky v koncentračním táboře však nelze ani nazývat podmínkami pro život. Byly otřesné!. Vězni neměli dostatek potravy, prostoru. Kvůli nulové hygieně docházelo k přenášení smrtelných nemocí, lidé umírali jako na běžícím pásu. V jakémkoliv počasí byli nuceni k tvrdé práci. Špatný zdravotní stav znamenal pro mnohé vězně konec. Kdo nebyl schopen držet tempo a snášet nelidské zacházení, fyzické oslabení či nemoc, byl okamžitě poslán do plynové komory. Pan Jiří Straka byl však dítětem štěstěny, krutému konci se vyhnul i přes to, že nemohl pracovat.

Hospitalizace v táborové nemocnici

Na začátku roku 1943 se Jiří dostal do nemocnice pro vězně, která se nacházela v hlavním komplexu koncentračního tábora Auschwitz. Diagnóza, kterou mu v táboře stanovili, zněla fyzická slabost. Byla obrovská náhoda, že se mu takto poštěstilo a nebyl po vyčerpání a neschopnosti pracovat zlikvidován. Po vyléčení zůstal v nemocnici, aby zde vykonával pomocné práce. Pracoval pro tzv. Commando Neue Wascherei, tedy pro prádelnu v komplexu Auschwitz I. Po dalším roce, tedy v lednu 1945, opustil Jiří Straka Auschwitz. Ke koncentračnímu táboru se blížily spojenecké armády, a tak byl vyklizen. Po dlouhém pochodu smrti, kdy se s ostatními vězni podpírali, aby nespadli a nebyli zastřeleni, a náročném převozu v obrovském mrazu na otevřených vagonech dorazil do koncentračního tábora Mauthausen, konkrétně Ebensee. Zde pracoval na tunelování podzemních prostor.

Když přišlo osvobození

Když byl v květnu 1945 koncentrační tábor Ebensee v dnešním Rakousku osvobozen spojeneckou armádou, byl Jiří Straka v zuboženém stavu. Po více než třech letech krutého života, kdy strádal jak fyzicky, tak psychicky, nemůže být divu. Během války ztratil téměř všechny své příbuzné. Ve svých 21 letech prožil tolik, co si může málokdo sotva představit.

Nový život

Po konci války se pan Straka vrátil do rodného Týna nad Vltavou. Nechtěl čekat na organizovaný transport z koncentračního tábora, a tak se vydal na cestu sám. V rodném Týně nad Vltavou se vrátil do obchodu svého otce a chtěl v něm pokračovat. Musel se ještě zúčastnit povinné vojenské služby. Ta však netrvala běžně dva roky, protože po 6 letech války bylo bez absolvování vojenské služby příliš mladíků, kteří se museli vystřídat. Pan Straka zde strávil pouze pár měsíců. V roce 1948 se oženil se svou ženou, které tehdy bylo 19 let. Před nástupem komunistů k moci se manželé rozhodli odstěhovat se do Ekvádoru, kde již žili příbuzní pana Straky. Strakovi emigrovali legálně, i přes to jim však bylo vzato české občanství. Tím se ztížila možnost vracet se domů za příbuznými, ale v 60. letech 20. století se rodině podařilo rodnou zem navštívit a od té doby se sem vraceli každý rok. Někdy zde trávili a několik měsíců. V hlavním městě Ekvádoru Quito založili rodinný podnik s látkami. Ačkoliv se museli zejména zpočátku potýkat s neúspěchy a zklamáními v cizí zemi, dokázali se vypracovat a vybudovali si v Latinské Americe slušný život. V Quitu žili manželé Strakovi až do své smrti. Jejich dvě děti, Jana a Pavel, jsou dnes dospělé a sami mají své děti a vnoučata. I ti, jakožto potomci Čechů vyrůstající na druhé straně zeměkoule, se do České republiky vracejí a dokonce i pro své děti vyřídili české občanství. Ačkoliv pan Jiří Straka emigroval, na svůj domov a na svou minulost nezapomněl a přes celé peklo, které během holocaustu prožil, se rád vracel.

Obchodní dům u Straků má v Týně nad Vltavou dodnes velké jméno. Pohled na něj ve mně vyvolává myšlenky na dobu před válkou, ale také na těžký osud rodiny Straků. Na to, jak fanatismus a nenávist mohou zničit život člověka, rozprášit vše co pracně budoval a dokonce mu mohou vzít to nejcennější – život. Pan Jiří Straka ztratil rodiče, příbuzné, bylo s ním zacházeno naprosto nelidsky. Prožil své dospívání tím nejhorším způsobem, prožil okamžiky nám jen těžko představitelné. Byl ale člověkem, který uměl znovu vstát a bojovat. Jeho životní příběh je důkazem, že ani nejhorší činy spáchané na lidech nemohou zlomit čestného člověka s velkým srdcem.

Zdroje:

SUDOVÁ, Martina. Židovství na Vltavotýnsku. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2003. ISBN 80-239-1790-0.

Soukromý archiv rodiny Straků

Archiv Státního muzea Auschwitz-Birkenau v Osvětimi

 

Jiří Hájek

Pan Jiří Hájek se narodil 6. února 1955. Jeho strýcem byl pan Jiří Straka, jehož život je tématem příběhu. Jiří Straka se narodil 5. února 1924 v Týně nad Vltavou. Matka se jmenovala Irma Straková, rozená Weinerová a otec Karel Straka. Matka byla ženou v domácnosti, otec vlastnil a vedl obchod s látkami v ulici Horní Brašov v Týně nad Vltavou. Jiří Straka se učil krejčím u obchodníka v Praze, a to až do války. V říjnu roku 1942 byl Jiří Straka s rodiči z důvodu příslušnosti k židovské obce a víře donucen odejít do koncentračního tábora Auschwitz. Zde oba rodiče zemřeli, Jiří Straka byl přepraven do KL Mauthausen (dnešní Rakousko). Na konci války byl tábor osvobozen a Jiří Straka se vrátil do rodného Týna nad Vltavou. Musel absolvovat povinnou vojenskou službu. Před nástupem komunistů k moci opustil bývalé Československo a s jeho ženou odešel do Ekvádoru, konkrétně do hlavního města Quito. Zde založil továrnu na oblečení, podnikal tedy v oděvní branži. V jihoamerickém Ekvádoru již oba manželé zemřeli.

Galerie
Manželka pana Straky ve svatební den Pan Straka s maminkou
Pan Straka na vojně po konci války Strakovi v domě v Ekvádoru
Rodina Straků Strakovi na dovolené
Obchodní dům u Straků postavený ve 30. letech Původní domek