Můj výlet do Terezína

MŮJ VÝLET ZA POZNÁNÍM ČÁSTI HISTORIE NAŠÍ RODINY.

Jmenuji se Samuel Vítek. Jsem pravnukem Josefa Kloučka, otce mojí babičky Jany Vítkové.

Můj pradědeček je pýchou naší rodiny. Byl to hrdina československého odboje v prvních letech okupace republiky v roce 1939. Tehdy se několik armádních generálů sešlo u generála Eliáše. Z jejich jednání vznikla tajná organizace Obrana národa, složená z vojáků a členů Sokola.

Můj pradědeček byl župním náčelníkem Sokola v Rakovníku, a proto vstoupil také do Obrany národa a ve skupině Jaroslava Fraňka, zvaného Rozvědčík, ukrývali zbraně pro budoucí ozbrojený odpor proti okupantům.

Jednoho jarního dne jsme se vypravili s babičkou, tátou a mým bratrancem Petrem do Terezína, kde můj pradědeček zanechal více než 150 kreseb svých spoluvězňů z věznice Malá pevnost

“ Babičko, tak kam všude pojedeme?”

“ Pojedeme tam, kde jsou zmínky o mém otci, na různá místa Čech. Nejdříve navštívíme terezínskou Malou pevnost. Další zastávku si uděláme na Křivoklátsku v Nezabudicích, kde je muzeum Jaroslava Fraňka a také informace o Josefu Kloučkovi, a třetím navštíveným místem bude Památník na Žižkově, kde je příležitostná výstava o činnosti Obrany národa.

“ Řekni nám něco o tom, čím byl Terezín na začátku okupace. ”

“ Malá pevnost se stala věznicí pro zatčené účastníky odboje a sokoly, které potom odváželi do různých koncentračních táborů. V jiné části města Terezín bylo židovské ghetto. ”

“ Jak mohli pradědu chytit? ”

“ V pražském ústředí Obrany národa došlo k prozrazení některých členů, takže už v březnu zatkli v Rakovníku i Josefa Kloučka, mého otce. ”

“ Čím vším pomáhal v odboji?”

“ Když byla v březnu 1939 porada o vzniku rakovnického praporu Obrany národa, zúčastnil se jí i můj otec a dostal za úkol vést rakovnickou rotu a najít místa, kde by bylo možné ukrýt zbraně. ”

“ Kam ho odvezli potom, co ho chytili?

“ Zatčené odváželi ke krutým výslechům do Kladna a později do Prahy. ”

“ Co se potom dělo?”

“ Z pražské stanice gestapa byl otec převezen do Malé pevnosti Terezín”

“ Mohli jste ho navštěvovat ?”

“ Když otce odvedli ,byly mi tři měsíce. A tak všechno, co vím, je z vyprávění mé maminky. Ta říkala, že mě mohla jednou otci ukázat. Protože vždy při vzpomínání plakala, nechtěla jsem se nikdy vyptávat na podrobnosti. ”
“ Jak se tam měl ?”

“ Otec byl přidělen do zásobovacího komanda, které přinášelo z okolí Terezína potraviny pro důstojnickou jídelnu. Díky odvážným sedlákům měl možnost kontaktu s domovem. Také svými obrázky získával mírnější jednání pro sebe i své spoluvězně. ”

A už přijíždíme do Terezína. Zaparkovali jsme a došli k židovskému hřbitovu před pevností.

Byla zde k vidění židovská hvězda a stovky hrobů. Tolik zbytečně ztracených životů kvůli fašismu. Docela dost nás zamrazilo na zádech. Prošli jsme hlavní branou pevnosti, na které bylo napsáno ARBEIT MACHT FREI, do kanceláří pracovníků Památníku Terezín, kde nás očekávali pan Raichl a paní Šiknerová. Po příjemném uvítání nás přivedli do místnosti archivu, kde nám dali bílé rukavice a přinesli nám k prohlédnutí asi 150 obrázků nakreslených mým pradědou.

“ A proč je tady nápis ARBEIT MACHT FREI ?”

“ Je to ironie, že v prostředí nesvobody je psáno, že práce osvobozuje.”

“ Znáš někoho z těchto kreseb ?”

“ Po válce k nám přicházeli ti, kteří přežili a věděli ,že je můj otec nakreslil. Maminka jim kresby ráda předala. Ale to si sama nepamatuji. Zážitkem pro mě bylo, když jsme v Praze obě navštívily E. F. Buriana, který se s otcem dohodl, že po válce vydají spolu knížku. Přijal nás velmi chladně, v té době už byl zarytý komunista. ”

“ A může se na tyto kresby podívat i veřejnost nebo jsou všechny uzavřené v archivu ?”

“ Kresby jsou uloženy v archivu, několikrát byly vystaveny. V Rakovníku uspořádala Rabasova galerie v roce 1995 velkou výstavu. ”

“ Jak se dostaly pradědovy obrázky do památníku ?”

“ Pracovníci Památníku Terezín vyhledali moji matku a přesvědčili ji, že je lepší, aby kresby byly ošetřeny a uloženy v muzeu. Maminka jim tehdy kresby prodala, a tak jsou majetkem Památníku Terezín.”

Podrobně jsme si prohlédli všechny pradědečkovy kresby. Nejvíce se mi líbily karikatury jeho spoluvězňů. I přesto, že praděda musel všechny tyto kresby kreslit v prostředí koncentračního tábora, mají v sobě cosi optimistického. Pak jsme se s našimi průvodci šli podívat do cel, ve kterých byl pradědeček uvězněn.

“ A jak dlouho byl pradědeček uvězněn v Terezíně ?”

Od července 1940 do ledna 1942

“ On zde ale nezemřel, kam ho odvezli potom ?”

Potom byl odvezen k dalším výslechům do Prahy a v únoru 1942 transportován přes Berlín do Gollnova poblíž Štětína.Tam pracovali v močálovité krajině, potom byl na samotce.

“ Byl souzen ?”
Souzen nebyl. Jeho věznění se protahovalo, protože měl “ návrat nežádoucí“,žil v takových podmínkách, že nakonec onemocněl tuberkulózou . V prosinci 1942 jej odvezli do Drážďan,  tam měl probíhat soud. Jeho nemoc se natolik zhoršila, že byl odsunut na tuberkulózní oddělení káznice ve Waldheimu. Tam 13.dubna 1943 zemřel. K soudu se tedy vůbec nedostal. Je pohřbený na bývalém vězeňském hřbitově dodnes . Protože to bylo po válce v sovětském pásmu, nebylo možné jeho ostatky převézt do Čech.

Vřele jsme poděkovali našim průvodcům a se smutnými pocity jsme odjížděli do muzea  Jaroslava Fraňka v Nezabudicích. Po cestě jsem se ještě zeptal na podrobnosti o organizaci Sokol a Obrana národa.

“ Babičko, co byl Sokol a kdo všechno tam byl ?”

Sokol je i dnes tělovýchovná organizace,. Tehdy v ní byly celé rodiny . Nejen malí i velcí pravidelně cvičili, ale také se setkávali při různých společenských akcích. Vyvrcholením byly všesokolské slety, které vždy ukázaly jednotu a sílu sokolů, ale také jejich vlastenectví a odhodlání bránit svoji zem. Proto tuto organizaci oba totalitní režimy – fašistický i komunistický – zrušily. Dnes opět TJ Sokol pracuje v poněkud modernějším pojetí, s menší členskou základnou, ale zase s nadšením. Jen nevím, jak to dnes máme s vlastenectvím. Organizace Sokola jsou i v dalších evropských státech, také v USA a v Kanadě.

“ Jak byla organizace Sokol propojena s organizací Obrana národa ?”

Už sama myšlenka vlastenectví sokolů a také velké zklamání z mnichovské zrady a okupace přivedlo sokoly do Obrany národa.

“ Co to vlastně konkrétně byla organizace Obrana národa ?”

Byla to ilegální vojenská organizace, která vznikala na úrovni celostátní,ale i oblastní a místní. Víc se o ní dozvíte v Nezabudicích  i v Praze.

Přijeli jsme do obce Nezabudice a tam v opravené  bývalé  samoobsluze je nyní muzeum Jaroslava Fraňka i  odbojové skupiny  Obrany národa. Ve výstavní místnosti jsou desky s fotografiemi, texty popisujícími život muže,který je v kraji známý jako „Rozvědčík“, také činnost odbojové skupiny , jejímiž členy byli Jaroslav Franěk a Josef Klouček.

“ Proč byl praděda v odboji zrovna s panem Fraňkem ?”

Obraně národa  v Rakovníku měly být z ústředí dodány zbraně, měly být ukryty na hřbitov. Hrozilo prozrazení, a tak bylo rozhodnuto zbraně předat Jaroslavu Fraňkovi, majiteli restaurace U Rozvědčíka, kde byly zakopány.

“ Není zatčení skupiny pana Fraňka ve filmu “Smrt krásných srnců” ?”

V povídkách Oty Pavla je o tomto kraji napsáno mnoho krásného. Přímo zatčení Fraňka ukazuje film Zlatí úhoři

“ Je někde možné vidět nějaké doklady o této odbojové skupině?

V restauraci U Rozvědčíka vystavil majitel některé dokumenty o této odbojové skupině

Další naše putování vedlo do národního památníku v Praze na Vítkově, kde byla výstava československé obce legionářské, jejíž součástí byla expozice o Obraně národa.

“ Kdo byli legionáři?”

Byli to naši vojáci, kteří museli za první světové války narukovat do armády Rakouska-Uherska. Během bojů na ruské frontě přebíhali na ruskou stranu a potom vytvořili československé legie. Mnozí z nich potom vytvořili základ Obrany národa. Můj otec ovšem byl mladší, takže nebyl legionářem.

“ Má praděda nějaké ocenění?”

Cituji: Prezident republiky udělil v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Republiky československé z nepřátelského obsazení Josefu Kloučkovi Československý válečný kříž 1939 “ IN MEMORIAM“ / v Praze 20.října 1945/.

Po prohlídce Žižkovského památníku, jsme jeli již domů, ale i po cestě jsem se ptal babičky na její vzpomínky na protektorát a vztah českého státu k odboji.

“ Jaký mělo pradědovo zatčení důsledky na život s Tvou maminkou v průběhu německé okupace.”

Maminka měla po celou dobu okupace strach, že nás také odvedou, že mě odvezou do Německa. Hlavně v  době heydrichiády. Proto se mnou nechtěla o tatínkovi moc bavit, abych jako dítě někde něco nebezpečného neříkala. Sebrali nám radio, párkrát prý udělali prohlídku. Můj dědeček zakopal u tety na zahradě téměř všechny fotografie a dokumenty, také knihy T. G. Masaryka , E. Beneše  apod. Po válce už na té velké zahradě nic nenašel. Protože v Rakovníku bylo zatčením postiženo více rodin, měla maminka přátele. Ale to všechno znám jen z  mlhavých vzpomínek a skromného vyprávění.

“ Co udělal stát pro rodiny válečných hrdinů v průběhu socialismu?”

Jak jsem se už zmínila, byl otec vyznamenán i válečným křížem “ IN  MEMORIAM“

Maminka se potom aktivně podílela na činnosti Svazu bojovníků proti fašismu / dnes SPB/ v Rakovníku. Když do jeho řad začali vstupovat lidé, kteří s odbojem neměli nic společného, z organizace vystoupila. Dožila se sametové revoluce, obnovení Sokola i doby Václava Havla, kdy jsme věřili, že naše země bude taková, za jakou můj otec  a  tisíce dalších byli připraveni umřít.

Já jsem v r. 1957 nebyla přijata na Vysokou školu pedagogickou, můj původ nebyl dělnický a otec nebyl v komunistickém odboji. Všechno vzdělání jsem  potom získala dálkově, 47 let jsem učila děti od l. třídy až po maturitu. Nelituji těch překážek, zjistila jsem, na které straně mám stát.

 

Jana Vítková

Narozená 3. 12. 1939 v Rakovníku
Otec : Josef Klouček středoškolský profesor na obchodní akademii v Rakovníku, župní náčelník Sokola, člen Obrany národa zemřel v roce 1943
Matka : Johana Kloučková
Vzdělání : Pedagogická fakulta Západočeské university a FFUK - titul magistra
Povolání : učitelka prvního až devátého ročníku ZŠ a první až čtvrtý ročník SŠ. V letech 1990 - 1995 inspektorka ČŠI
Nyní v důchodu

Galerie
2015 - Rozhovor Jany Vítkové s vnukem Samuelem Vítkem - Výškovice 1934 - poručík československé armády Josef Klouček - Slovensko, 1943 - Věznice ve Waldheimu, 1941 - V zásobovacím komandu-Travčice u Terezína
1940 - Vlastní karikatura Josefa Kloučka - Terezín 1939 - Jana s otcem Josefem Kloučkem - Rakovník
1939 - Křtiny Jany Vítkové, přítomni rodiče Josef Klouček a Johana Kloučková , kmotry a farář - Rakovník