Historky dědy Luďka

Můj děda vypráví o tom, jak to vypadalo, když byl malý kluk a za války žil s rodiči částečně na chatě u Mníšku pod Brdy a částečněi v Praze. Chatu si dědovi rodiče pořídili rok před válkou, protože už se vědělo, že bude válka a bylo to takové útočiště, kde se dala pěstovat zelenina a chovat nějaká zvířata, což bylo přilepšení k jídlu. Za války byl přídělový systém a jídla bylo málo.

Vyprávěl mi historku o tom, jak za války zažil se svou maminkou nálety tzv. „kotlářů“ na vlaky. Byla to letadla, která přelétala nad vlak. Napřed cestující varovala přeletem, dala jim několik minut na útěk a pak vlak rozbombardovala, aby se zablokovala cesta pro další dopravu. Němci pak nemohli převážet věci a komplikovalo jim to život. Babička k tomu jako zlatý hřeb nazpívala písničku o kotlářích.

Dále mi děda vyprávěl, jak prožívali revoluci v roce 1945. Trávil čas s maminkou a sestrou na chatě, jeho tatínek jezdil do Prahy do práce. Na začátku května byl tatínek několik dní pryč, od lidí měli informace, že se v Praze střílí, a tak se o něj hodně báli. Až kolem 9. května přišel děda pěšky unavený a řekl jim, co se v Praze děje. V lese bylo spousta Němců a obyvatelé je chytali. Dědova tatínka povolali, ačkoli nebojoval a jako úředník neuměl se zbraněmi vůbec zacházet, musel hlídat asi 80 německých vojáků ve sklepě a strašně se při tom bál.

Dále mi děda vyprávěl, jak v roce 1968 byl, jako obvykle, běhat a potkal kousek za městem německé vojáky, kteří přijeli osvobozovat naší republiku jako spojenci Rusů. Pro něj, který si pamatoval německé vojáky z 2. světové války, to byl hrozný šok.

 

Luděk Novotný

"Děda se narodil v říjnu 1937 v Praze. Válku trávil s rodiči a sestrou střídavě na Žižkově a na chatě v Čisovicích u Mníšku pod Brdy. Tam bydleli s maminkou od května do října a chodili tam v té době i do školy. Po válce děda chvíli chodil na konzervatoř, ale jeho tatínek chtěl, aby měl pořádné zaměstnání, a tak musel děda na průmyslovku. K hudbě měl a má celý život blízko, když byl na vojně, hrál v armádním souboru, kde zažil spoustu veselých historek. Zahrál si i v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů s Jiřím Suchým.
Po vojně se seznámil s babičkou, odstěhovali se do Kladna, narodil se jim můj strejda a pracovali v továrně Poldi. O něco později se jim pak narodila moje mamka."

Galerie