Anna Hyndráková ztratila během několika válečných let všechny blízké. Rodiče, sestru s manželem a dítětem. Z její širší rodiny nepřežilo nacistické „konečné řešení židovské otázky“ asi 70 lidí. V jednom ze svých textů napsala, že když jela po válce do Osvětimi, byla to cesta na hřbitov.
Před válkou žila v Pardubicích v Nerudově ulici židovská rodina Wernerova. Tatínek prodával jako obchodní cestující pro firmu Kudrnáč gumové podpatky pro dámskou obuv. Maminka se starala o osmiletou Lenku a desetiletého Pavla. Když obdrželi v roce 1942 obsílku do Terezína, maminka napekla sušenky. Lenka zemřela v ghettu na zánět mozkových blan.
„Ruce vzhůru, vzdejte se, jste zatčen.“ Policejní věta, kterou si typicky představujeme při policejním zatýkání. Paměť národa shromáždila více než deset tisíc příběhů z války a komunismu. Gestapáci ani estébáci podle zatýkaných takto mírná slova nepoužívali. Obvykle zněly sprosté nadávky doprovozené násilím, které v nejednom případě končilo smrtí nebo těžkým zraněním zatýkaných.
Vesnice Ledochovka ležela na Volyni, v ostrožském okrese. Jméno dostala podle šlechtického rodu Ledóchowských, před válkou v ní žilo 51 českých rodin, 15 polských, čtyři ukrajinské a jedna židovská. Oblast tehdy patřila Polsku. Hlavou jediné židovské rodiny byl Ajzyk Rivec. Když pracoval u hraběte Augusta Ledóchowského jako šafář, vzal si za ženu osmnáctiletou Soňu Chyšovou. Hrabě mu tehdy z náklonnosti přenechal pět hektarů půdy – levně, na splátky.
Košický rabín Jossi Steiner přežil holocaust díky odvaze a obětavosti manželů Mozolákových, kteří za falešnou zdí, v prostoru jeden a půl krát pět metrů, schovávali devět židovských uprchlíků.