Na závěr vzpomínkových rozhovorů, kterých Paměť národa za jednadvacet let shromáždila kolem patnácti tisíc, se redaktoři pamětníků ptají, co by vzkázali budoucím generacím. Nejčastěji zaznívají „prostopravdy“, abychom si vážili míru, chovali se čestně, vzájemně se měli rádi a nemysleli jen na peníze.
Ve třiceti letech měl vojenský parašutista Antonín Husník za sebou ledasco – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích, národní povstání v květnu 1945, speciální výcvik, zatčení vojenskou policií, znovu týrání tentokrát v komunistické režii v tzv. Domečku, monstrproces a trest 13 let za údajnou velezradu.
Jak se dnes žije českým válečným veteránům z 2. světové války a někdejším protikomunistickým odbojářům? Jaké mají prosby, rady a poselství pro budoucí generace? Co můžeme pro ně udělat v době ekonomické a energetické krize?
Před zhruba sedmdesáti osmi lety, v říjnu 1944, se tehdejší student a pozdější katolický kněz Karel Fořt setkal v malé kanceláři v rakouském Linci s Adolfem Hitlerem. Třiadvacetiletý mladík byl na nucené práci, dělal ve fabrice nižšího úředníka – a Hitler navštívil továrnu v rámci inspekce po spojeneckém bombardování.
Židovský mladík Alexander Feuerstein zůstal po 2. světové válce sám. Nacisté zavraždili jeho rodiče, šest jeho sourozenců a celé jejich rodiny. Aby zapomněl, všechno v rodné vesnici na východním Slovensku, v Koromli, prodal – statek i obchůdek. Chtěl odejít do rodící se nové země – Izraele. Putoval však do komunistického kriminálu.