Letos v červenci začala demolice vepřína, který stál na místě tzv. cikánského tábora v Letech u Písku. Koncentrák v Letech spravovaly za německé okupace české protektorátní úřady a o jeho provoz se staralo protektorátní četnictvo (dlouho pod vedením sadistického velitele Josefa Janovského).
Když v září 2016 zemřel šestadevadesátiletý Max Mannheimer, informovala o tom většina seriózních německých masmédií. Rodák z Nového Jičína přežil Osvětim a další nacistické likvidační tábory, dlouhá léta bydlel v Bavorsku a patřil k výrazným postavám německé veřejné debaty (ještě v roce 2013 prováděl po někdejším koncentračním táboře v Dachau kancléřku Angelu Merkelovou).
V roce 1954 vyšel v podnikových novinách Třineckých železáren článek, v němž se psalo o pracovnících – sportovcích, kteří „plní vzorně své povinnosti, a proto je můžeme dát jako dobrý příklad všem ostatním členům našeho Sokola. Soudružce Gertrudě Lachsové je 19 let. Je krajskou přebornicí v kajakářství, získala i titul okresní přebornice v lyžařství v běhu na 6 km. Je oblíbena pro svou upřímnou povahu a kamarádského ducha.“
Židovský mladík Alexander Feuerstein zůstal po 2. světové válce sám. Nacisté zavraždili jeho rodiče, šest jeho sourozenců a celé jejich rodiny. Aby zapomněl, všechno v rodné vesnici na východním Slovensku, v Koromli, prodal – statek i obchůdek. Chtěl odejít do rodící se nové země – Izraele. Putoval však do komunistického kriminálu.
Stačí jeho první věta, aby vám přejel mráz po zádech. „Narodil jsem se 5. června 1934 v Lidicích,“ začíná vyprávět svůj příběh pro Paměť národa Václav Hanf. Bylo mu osm let, když jednotky wehrmachtu 10. června 1942 ještě za tmy obklíčily vesnici. Vybavuje si strach, chaos, otázky dospělých: „Co se děje?! Proč? Kam máme jít?“