Především v souvislosti s minulostí nově zvoleného prezidenta Petra Pavla se v posledních měsících v Čechách otevřelo téma Československé lidové armády (ČSLA). K čemu sloužila? Jaké v ní panovaly poměry? Jaké bylo její místo v komunistickém systému?
Po Vánocích (27. prosince 2022) zemřel v Praze po těžké nemoci ve věku pouhých 58 let architekt, příležitostný publicista a člen redakční rady časopisu Babylon Jan Hájek. Vystudoval v Norsku, kam se po značném úsilí a mezinárodním politickém vyjednávání vystěhoval z Československa v polovině 80. let, neboť se jako dítě a později mladý muž stal obětí normalizačního komunistického aparátu.
Mezi demonstranty, kteří 17. listopadu 1989 došli na pražskou Národní třídu a čelili tam tvrdému policejnímu zákroku, byl i fyzik Tomáš Růžička. Nepatřil ke studentům, ale k protikomunistické opozici. Bylo mu přes padesát, měl v té době tři dospělé děti, taky měl leccos za sebou.
Ze současných diskusí o českém (československém) pozdním komunismu často vyplyne podivně pokřivený obraz minulosti: proti předlistopadovému režimu se dle něj za tzv. normalizace stavěla jen „hrstka disidentů“, jinak prý žili obyvatelé Československa vcelku klidné životy, sice občas neměli banány nebo toaletní papír, ale nějaký útlak a nesvobodu si ani pořádně neuvědomovali, neměli dost informací atd. atp.
Trpké vzpomínky na sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968 nyní mnohým vyvstávají v souvislosti s děním na Ukrajině. „Je to skoro jak přes kopírák,“ říká filozof, chartista, někdejší student Zdeněk Pinc. Pamětníci jako by s obyvateli Ukrajiny znovu prožívali více než 50 let staré události v naší zemi. Pociťují bezmoc, zklamání a obavy z budoucnosti.