Především v souvislosti s minulostí nově zvoleného prezidenta Petra Pavla se v posledních měsících v Čechách otevřelo téma Československé lidové armády (ČSLA). K čemu sloužila? Jaké v ní panovaly poměry? Jaké bylo její místo v komunistickém systému?
Po Vánocích (27. prosince 2022) zemřel v Praze po těžké nemoci ve věku pouhých 58 let architekt, příležitostný publicista a člen redakční rady časopisu Babylon Jan Hájek. Vystudoval v Norsku, kam se po značném úsilí a mezinárodním politickém vyjednávání vystěhoval z Československa v polovině 80. let, neboť se jako dítě a později mladý muž stal obětí normalizačního komunistického aparátu.
Před třiceti lety (k 31. prosinci 1992) zaniklo Československo. Píše se obvykle, že existovalo 74 let, což je ovšem poněkud nepřesná informace. Pravda je, že v letech 1918–1992 tu bylo několik státních útvarů, jimž se říkalo Československo, ale zásadně se od sebe lišily, zeměpisně, složením obyvatelstva i politickým systémem.
Mezi demonstranty, kteří 17. listopadu 1989 došli na pražskou Národní třídu a čelili tam tvrdému policejnímu zákroku, byl i fyzik Tomáš Růžička. Nepatřil ke studentům, ale k protikomunistické opozici. Bylo mu přes padesát, měl v té době tři dospělé děti, taky měl leccos za sebou.
V neděli 30. června 1991 se po celém Československu rozezněly sirény a zvony: oslavoval se konec sovětské okupace. Brzy od té chvíle uplyne už třicet let. Ačkoli se o tom dnes mluví a píše poměrně málo, představitelé tzv. normalizačního totalitního režimu se po srpnu osmašedesátého roku opírali o sovětskou vojenskou sílu, jejíž hodnostáře soustavně oslavovali, hostili a vyslovoval jim věrnost až za hrob.