Přes tři tisíce žen vstoupilo v Sovětském svazu v letech 1943 a 1944 do československých jednotek. Podkarpatské Rusínky, volyňské Češky, dělnice z továren, vězeňkyně gulagů… V armádním sboru sloužily nejčastěji jako kuchařky, v prádelně, jako zdravotnice či spojařky. Po válce se stejně jako muži potýkaly nejen s fyzickými zraněními, ale i s psychickými problémy, trpěly depresemi.
Přinášíme příběh Vojmíra Srdečného, posledního studenta uvězněného po razii nacistů na kolejích 17. listopadu 1939 a posledního českého pamětníka koncentračního tábora Sachsenhausen. Díky němu známe jména všech zadržených, vězněných studentů, i těch, kteří nepřežili. Z 1200 jich zahynulo pětatřicet.
Alexandru Gajdošovi ze Žiliny šlo za války nejméně třikrát bezprostředně o život. Zachránili ho přitom lidé, od kterých pomoc rozhodně čekat nemohl: nacistický velitel věznice ho za podivných okolností propustil. Podruhé ho důstojník wehrmachtu bránil před podřízenými, kteří ho chtěli popravit jako sovětského špiona. Do třetice díky varování nacistického kolaboranta.
Bedřich Jiránek vyrazil v roce 1942 do kina. Dávali propagandistický film Heimkehr (Návrat) o utlačovaných Němcích v Polsku. V potemnělém sále kdosi zařval: „Vyližte nám s tím p*del! Už toho máme dost!“ Před Bedřichem seděl německý správce místní továrny, který sebou prudce trhnul a s přísným výrazem ve tváři se na něj otočil. Druhý den si Jiránka zavolal do kanceláře. Ani za sebou nestačil zavřít a dostal facku.
Viktor Pivovarov patří k představitelům tzv. moskevského konceptualismu, ruského uměleckého hnutí 60. a 70. let. Od roku 1982 žije v Praze, narodil se ale v ruském hlavním městě v lednu 1937. Životu Viktora Pivovarova jsme se již v našem pořadu jednou věnovali, k tématu se po několika letech vracíme v aktualizovaném dokumentu.