Před válkou žila v Pardubicích v Nerudově ulici židovská rodina Wernerova. Tatínek prodával jako obchodní cestující pro firmu Kudrnáč gumové podpatky pro dámskou obuv. Maminka se starala o osmiletou Lenku a desetiletého Pavla. Když obdrželi v roce 1942 obsílku do Terezína, maminka napekla sušenky. Lenka zemřela v ghettu na zánět mozkových blan.
Neobyčejnou zkouškou odvahy prošla ve svých čtyřiadvaceti letech paní Marie Dubská. V květnu 1945 během Pražského povstání bojovala přímo v budově Staroměstské radnice. V jednu chvíli už povstalci neměli takřka žádnou šanci. Radnice obklíčená německými tanky hořela, propadaly se stropy a schodiště. Marie uprostřed bitevní vřavy objevila u okna v prvním patře radnice chlapce s roztrženým břichem. Pokusila se ho zachránit.
Během léta 1945 řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a revoluční gardy. Vyháněli Němce, vraždili, znásilňovali a kradli. Sudetští Němci, kteří to tenkrát jako děti zažili, vypráví, že se Češi chovali vůči starým, ženám a dětem často hůř než vojáci Rudé armády. Poslechněte si vzpomínky Waltera Sitteho, kterému bylo tehdy 10 let. Narodil se v roce 1935 v Hrádku nad Nisou kousek od německých hranic.
Jaroslav Dlouhý a Josef Holec byli donuceni narukovat do Rudé armády. Popisují chaos, dezerce, zbabělost Rudoarmějců během ústupových bojů na východní frontě v roce 1941. Oba padli do německého zajetí. Nikoliv v boji. Dlouhý zaspal a ztratil se jednotce. Holec nestačil ostatním Rudoarmějcům, kteří utíkali před německými tanky. Táhnul na zádech zraněného kamaráda.
Právník, diplomat, novinář Miloš Kocman alias krycím jménem Toman, estébák, procházel v 50. letech spisy a doporučoval kolegům, na co se zeptat, kdy vězeň zatlouká.