Eva Dušková patřila k prvním pamětníkům, kteří souhlasili se zaznamenáním svého životního příběhu pro Paměť národa. Patří mezi ty nejvýmluvnější: ukazuje, jakou povahu měl od počátku komunistický režim, stranický aparát, jeho policisté, bachaři, prokurátoři, soudci.
Čechoslovák Michal Demjan jako mladík utekl do Sovětského svazu. Lepší život zde nenašel, obratem putoval do gulagu, ze kterého se dostal až po útoku Adolfa Hitlera na SSSR. V řadách československých jednotek utrpěl zranění, po válce pracoval jako bachař na Pankráci.
Erika Brinkmannová pochází se sudetoněmecké, Zuzana Peterová ze židovské rodiny. Jejich tatínci za dramatických okolností přežili válku, po ní je ale vysněná svoboda nečekala. Ten Eričin bojoval na frontě jako voják wehrmachtu, Zuzanin byl nuceně nasazený. Po válce jeden putoval do jáchymovských lágrů jako německý zajatec, druhého v polovině 50. let odsoudili ve vykonstruovaném procesu jako údajného špiona. Na motivy těchto příběhů vznikly dvě dramatizované rozhlasové hry.
Vesnice Ledochovka ležela na Volyni, v ostrožském okrese. Jméno dostala podle šlechtického rodu Ledóchowských, před válkou v ní žilo 51 českých rodin, 15 polských, čtyři ukrajinské a jedna židovská. Oblast tehdy patřila Polsku. Hlavou jediné židovské rodiny byl Ajzyk Rivec. Když pracoval u hraběte Augusta Ledóchowského jako šafář, vzal si za ženu osmnáctiletou Soňu Chyšovou. Hrabě mu tehdy z náklonnosti přenechal pět hektarů půdy – levně, na splátky.
Paní Marie se neusmívá. Na žádné fotografii. Je to dáma nesmírně zkoušená. Na kraji Boskovic stojí domek, bývalá hájovna. Žije v něm jednadevadesátiletá Marie Henzlová, rozená Švecová, která se za 2. světové války zachovala neobyčejně statečně. Gestapo se jí pomstilo. Zavraždilo takřka celou její početnou rodinu. Marii bylo tenkrát čtrnáct let.