Blíží se Den válečných veteránů, kdy si 11. listopadu připínáme na oděvy na znamení úcty k těmto lidem kvítky vlčího máku. Mnozí z veteránů si stěžují, že se ze společnosti vytratila úcta k odbojářům, vlastenectví, a někteří tvrdí, že by už za tuto zemi bojovat nešli.
Za úspěchem československých letců v britském Královském letectvu (RAF) za 2. světové války nestojí jen jejich um, odvaha a nasazení, ale také mechanici, kteří se starali o letouny.
Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se rozhodli prchnout do Sovětského svazu před maďarskými okupanty. Věřili sovětské propagandě, že je čeká komunistický ráj, kde není bídy. Ocitli se v pekle – v gulagu.
8. září 1941 zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu (dnes Petrohrad). Tehdy jedenáctiletá Irina přežila nejtvrdší zimu blokády. Vyprávěla o ní studentům v projektu Příběhy našich sousedů.
Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobruku a u Dunkerque přežil explozi nášlapné miny. Dožil se 97 let.