Těsně před Vánocemi roku 1979 seděla Hana Palcová s devítiletým synem Lukášem ve vlaku do Vídně. Odjížděli do exilu, ale to Lukáš nevěděl. Matka ho přes železnou oponu pašovala s padělaným dokumentem, který její kamarád opatřil razítkem, vyřezaným z brambory.
Profesor Miroslav Šik je u nás i v cizině uznávaný architekt a pedagog. V našem příběhu ale vypráví o svých rodičích, o bratrovi Jiřím, o tom, co pro něho znamenala emigrace a jak obtížně se s ní vyrovnával.
Abdul Rahman Ghassemlou se v roce 1989 účastnil ve Vídni diplomatických jednání jako zástupce Kurdů s íránskými zmocněnci. Když byl při jednání zastřelen, jeho česká žena Helena zažalovala rakouský stát. Příběhy 20. století přinesly vzpomínky dcery Miny Norlin, rozené Ghassemlou.
Jednoho podzimního dne roku 1969 nasedli sedmatřicetiletý František Kolečkář, jeho žena a tři děti do wartburgu a odjeli do emigrace: nejdřív do Rakouska a potom do USA. František pracoval v továrně Let Kunovice a po sovětské okupaci usoudil, že má poslední možnost zařídit sobě i své rodině svobodný život. Měl už za sebou jeden neúspěšný pokus o emigraci, ruské i československé vězení, službu v PTP, v ČSSR žil jako „občan druhé kategorie“.
V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe. Stal se ale pastorem undergroundu, i když na něj pankáči na festivalu sprostě řvali.