Byl jedním z posledních československých účastníků bojů z druhé světové války u severoafrického Tobruku a u Dunkerque přežil explozi nášlapné miny. Dožil se 97 let.
V těchto Příbězích se pokoušíme ukázat, jak se okupace, která začala v srpnu 1968, odrazila v životech několika pamětníků. Ve druhé části se věnujeme především prvnímu okupačnímu výročí: velkým protestům v srpnu 1969, které vedení KSČ a státu potlačilo s neobyčejnou brutalitou.
Otec Juliány Lápkové odmítl vstoupit do JZD a komunisté ho zavřeli. Juliánu estébáci vydírali, znásilnili a donutili podepsat spolupráci. Od sebevraždy jí zachránil její budoucí manžel, loajální komunista.
Evě Lukášové bylo krátce po osvobození Československa deset let. Rodiče jí tehdy přivedli novou „starší sestru“ – a byla to právě Ilse Eichnerová: dcera jejich židovských přátel, která u Lukášových našla nový domov.
Ze sudetoněmecké rodiny Hadwigerů, která žila v Nýznerově, jsme objevili nejmladšího z rodiny Rudolfa a v jednom německém domově důchodců jsme natočili rozhovor s Annou, kterou po osmi letech sovětského věznění v Norillagu propustili.