25. listopad 1953 si Radslav Švéda pamatuje dodnes: „Když se máma se mnou loučila, řekla mi, že se vrátí. Byly mi čtyři roky. Vrátila se, ale až za deset let.“
„Měl jsem tu práci rád. Bavila mě,“ řekl mi Jaromír Ulč, který pracoval u Státní bezpečnosti od roku 1972 do jejího zániku v únoru 1990. Za normalizace vládl značnou mocí, byl na tehdejší poměry relativně bohatý, bez skrupulí, odhodlaný, dokázal projevovat ideologickou uvědomělost nebo to aspoň dovedně předstíral.
Dne 13. října 1976 kolem páté hodiny odpoledne seděl hudebník Josef Rössler přezdívaný Bobeš na vyšetřovně Státní bezpečnosti v pražské Bartolomějské ulici. Bylo mu dvacet let a měl za sebou mnohahodinový výslech.
Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě v Bergen-Belsenu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali ji do náruče a odnesli do nemocnice.
Dne 23. června 1944 přijela do terezínského ghetta delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže. Výsledkem byla skandální zpráva popisující ghetto jako příkladné. Této tragické a současně ostudné události se věnovaly Příběhy.