Spisovatel a novinář Jaroslav Formánek emigroval do Francie v dubnu 1989. Bylo mu devětadvacet, na odchod do exilu se připravoval několik let. „Mnozí lidé dnes tvrdí, že v 89. už bylo jasné, že se komunistický režim v ČSSR každou chvíli zhroutí. Jenže ono se to zdá jasné teď, když se díváte po desítkách let zpátky," říká v Příbězích.
Dne 9. listopadu 1989 hlasovali studenti čtvrtého ročníku gymnázia v Táboře na pokyn ředitele školy a třídní učitelky pro okamžité vyloučení svého spolužáka ze všech studentských organizací.
Miloslav Choc byl obětí komunistického aparátu – ve vykonstruovaném procesu ho odsoudili k smrti a v únoru 1949 popravili. V procesu Choc a spol. (a přidružených procesech) byly zničeny životy mnoha nevinných lidí. Patřila k nim i rodina Chocovy milé, v době zatčení šestnáctileté Evy Vokálové, provdané Duškové.
Když se 17. listopadu 1989 začal hroutit tuzemský komunistický režim, byl Josef Römer ve vězení ve Valdicích. Dostal se tam, aniž by cokoli provedl, věznili ho téměř 13 let. Jeho případ patří k nejotřesnějším příkladům politické perzekuce v normalizačním Československu – je výmluvnou zprávou o povaze tehdejšího státního zřízení.
Přes tři tisíce žen vstoupilo v Sovětském svazu v letech 1943 a 1944 do československých jednotek. Podkarpatské Rusínky, volyňské Češky, dělnice z továren, vězeňkyně gulagů… V armádním sboru sloužily nejčastěji jako kuchařky, v prádelně, jako zdravotnice či spojařky. Po válce se stejně jako muži potýkaly nejen s fyzickými zraněními, ale i s psychickými problémy, trpěly depresemi.