Přinášíme příběh Vojmíra Srdečného, posledního studenta uvězněného po razii nacistů na kolejích 17. listopadu 1939 a posledního českého pamětníka koncentračního tábora Sachsenhausen. Díky němu známe jména všech zadržených, vězněných studentů, i těch, kteří nepřežili. Z 1200 jich zahynulo pětatřicet.
Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce v Příbrami stála socha Klementa Gottwalda, hlavního strůjce rudého převratu u nás a „prvního dělnického prezidenta“. Před půlnocí 23. srpna 1978 přišel k soše Ondřej Stavinoha a umístil pod ni trhavinu.
Alexandru Gajdošovi ze Žiliny šlo za války nejméně třikrát bezprostředně o život. Zachránili ho přitom lidé, od kterých pomoc rozhodně čekat nemohl: nacistický velitel věznice ho za podivných okolností propustil. Podruhé ho důstojník wehrmachtu bránil před podřízenými, kteří ho chtěli popravit jako sovětského špiona. Do třetice díky varování nacistického kolaboranta.
Bylo časné jaro roku 1973. Politická vězenkyně „husákovského“ komunistického režimu Anna Koutná seděla v kriminále v Opavě, doma měla dvě dcery a také muže, odsouzeného předtím ve stejném vykonstruovaném procesu ke kratšímu trestu.
Bedřich Jiránek vyrazil v roce 1942 do kina. Dávali propagandistický film Heimkehr (Návrat) o utlačovaných Němcích v Polsku. V potemnělém sále kdosi zařval: „Vyližte nám s tím p*del! Už toho máme dost!“ Před Bedřichem seděl německý správce místní továrny, který sebou prudce trhnul a s přísným výrazem ve tváři se na něj otočil. Druhý den si Jiránka zavolal do kanceláře. Ani za sebou nestačil zavřít a dostal facku.