Masakr 19 bezbranných civilistů v Salaši na konci války zůstává opředený tajemstvím. Příběhy 20. století přinášejí vzpomínky Boženy Zdůbkové, která 29. dubna 1945 ztratila tatínka, bratra a všechny své strýce a bratrance.
V roce 1950 byla z politických důvodů zatčena, vyšetřována v Uherském Hradišti a poté odsouzena k pokutě, ztrátě občanských práv a dvouapůlleté ztrátě svobody. Roku 1968 spoluzakládala regionální sdružení politických vězňů K231 a kvůli tomu se o ni znovu začala zajímat StB. Až po listopadu 1989 se směla svobodně veřejně angažovat a například vydat svědectví o poměrech v uherskohradišťské věznici.
Deset kilometrů od Brna se rozprostírá údolí Říčky. U potoka stojí starý mlýn, vila a kamenný bazén. Místo využívají převážně skauti, kteří vilu zrekonstruovali. Darovaly jim ji dcery Aleše Kaprála, který za války podporoval odboj a po válce emigroval před komunisty. Skauti dramatický příběh rodiny továrníka Aleše Kaprála zdokumentovali.
Jaroslav Jakub Sviták se v jednadvaceti letech stal zástupcem velitele roty pohraničníků na česko-rakouské hranici v Horním Dvořišti. Některým lidem, kteří se snažili dostat se na Západ, prý pomohl. Vypráví, že čtyři východní Němce převezl za čáru do Rakouska svojí dodávkou.
Pozdě večer 11. dubna 1948 vyrazila z Františkových Lázní skupina asi dvaceti lidí. Na útěk z komunistického Československa vzpomínala Blažena Baborová, které tehdy bylo třináct let.