„Měl jsem tu práci rád. Bavila mě,“ řekl mi Jaromír Ulč, který pracoval u Státní bezpečnosti od roku 1972 do jejího zániku v únoru 1990. Za normalizace vládl značnou mocí, byl na tehdejší poměry relativně bohatý, bez skrupulí, odhodlaný, dokázal projevovat ideologickou uvědomělost nebo to aspoň dovedně předstíral.
Dne 13. října 1976 kolem páté hodiny odpoledne seděl hudebník Josef Rössler přezdívaný Bobeš na vyšetřovně Státní bezpečnosti v pražské Bartolomějské ulici. Bylo mu dvacet let a měl za sebou mnohahodinový výslech.
Eva Pilarová se krátce před smrtí vyznala pro Paměť národa z hlubokého studu za své chování za komunismu. „Měla jsme strach a byla jsem zbabělá. Přiznávám se k tomu. Neměla jsem takovou odvahu jako Marta, kterou hluboce obdivuji,“ řekla Eva Pilarová, která se stejně jako např. Karel Gott stala v roce 1977 tváří tzv. Anticharty.
V rámci vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů děti natočily příběh o výtvarníkovi Zdeňku Prokopovi. Začíná nečekaně skřehotavým zpěvem: „Rampa pa pa pa…“ zpívá umělec dětem, aby jim přiblížil fanfáry, na které pochovaly jednotky SS za 2. světové války v pražských Dejvicích.
Téměř 1 000 rozhovorů s pamětníky 2. světové války a komunismu. To je výsledek projektu Příběhy našich sousedů, kterého se v roce 2019 zúčastnilo tři tisíce žáků. Natáčeli s disidenty, ale i s letci RAF.