Petra Erbanová šla v Liberci ráno do práce a sovětský voják jí prostřelil koleno. Sovětský voják Sergej Magid přijel do Prahy na tanku a lidé mu hrozili pěstí. Skaut Petr Maišaidr stavěl barikádu před rozhlasem, pak vzal československou vlajku a namočil ji do krve zastřelených, aby na ni skauti slibovali věrnost republice. Příběhy z 21. srpna 1968 dodnes mrazí, dojímají a burcují.
Okupace představuje klíčovou českou zkušenost, a podstatné samozřejmě je, co způsobila: O sovětské tanky se opíral kolaborantský komunistický aparát, který ČSSR izoloval od svobodného světa, obnovil totalitní systém vlády, na dalších dlouhých 20 let učinil ze země sovětskou kolonii. Se společenskými následky normalizačního marasmu se potýkáme dodnes.
Velký dům ve vesnici Řepčice nedaleko Litoměřic koupili Parkánovi napůl s přáteli, manželi Kubíčkovými, bydlel s nimi také písničkář Charlie Soukup se ženou, každý víkend se na místo sjížděli lidé z opozice a vůbec přátelé nezávislého smýšlení. Státní bezpečnost se proto rozhodla, že hnízdo „nepřátelských živlů“ zlikviduje.
Dva kulisáci, signatáři Charty 77 Ivo Mludek z Opavy a Jan Král z Ostravy mají za sebou desítky možná stovky hodin výslechů kvůli vydávání samizdatu.
Disident Pavel Wonka zemřel 26. dubna 1988 za dosud nevyjasněných okolností v cele kriminálu v Hradci Králové, utýraný komunistickým aparátem. Jeho starší bratr Jiří Wonka – před listopadem 1989 rovněž z politických důvodů pronásledovaný – se v posledních desetiletích věnuje péči o bratrův odkaz. Přinášíme jeho vzpomínky.