„Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně!“ říkával pater Antonín Huvar. Statečný skaut, horník, teolog, vězeň svědomí, který si v 50. letech odseděl deset let. Bachaři mu při jednom výslechu drtili palce u nohou. Farář kvílel bolestí, ale ve skutečnosti se vyšetřovatelům v duchu smál, protože mu dali ve vězení příliš velké boty a on prsty pokrčil.
Osmnáctiletou Milenu Sedláčkovou poslal komunistický soud v roce 1952 na osm let do vězení za špionáž. Její kluk Jaroslav ve stejném procesu dostal 19 let. Milenu po dvou letech propustil. Na svého milého čekala osm let. Přinášíme druhý díl Příběhů 20. století o paní Mileně Sedláčkové.
Špičkový fyzik Miloš Lokajíček se na začátku 50. let zabýval s profesorem Václavem Votrubou kvantovou fyzikou – v té době ještě v kolébce. Jeho studie sklízely po světě nebývalý ohlas. Fyzik Vojtěch Kundrát, jeden z jeho nejbližších kolegů ve fyzikálním ústavu, se domnívá, že svým tehdejším výzkumem předstihl i legendárního amerického fyzika Murraye Gell-Manna.
Za šestnáct měsíců shromáždili soudruzi ze Státní bezpečnosti tisíce stran hlášení o sedmdesátiletém důchodci z Poděbrad. V polovině 80. let na něj nasadili desítky agentů, kteří ho sledovali takřka na každém kroku, četli mu poštu, odposlouchávali telefon. Každodenně hlásili i bezvýznamnosti typu: „Objekt se celý den zdržoval doma a na zahradě.“
Na Silvestra 1948 zatkla Státní bezpečnost rodinu Indrákových – tatínka, maminku a jejich nezletilou sedmnáctiletou dceru Jarmilu. Jaký měli důvod je ničit? Podle komunistického vyšetřovatele se dopustili velezrady, protože u sebe nechali přespat západního špiona – agenta chodce. Při zatýkání šli estébáci – podle svědectví – najisto k úkrytu cenností. Během domovní prohlídky zmizelo rodinné zlato a šperky.