Když v září 2016 zemřel šestadevadesátiletý Max Mannheimer, informovala o tom většina seriózních německých masmédií. Rodák z Nového Jičína přežil Osvětim a další nacistické likvidační tábory, dlouhá léta bydlel v Bavorsku a patřil k výrazným postavám německé veřejné debaty (ještě v roce 2013 prováděl po někdejším koncentračním táboře v Dachau kancléřku Angelu Merkelovou).
Jak se dnes žije českým válečným veteránům z 2. světové války a někdejším protikomunistickým odbojářům? Jaké mají prosby, rady a poselství pro budoucí generace? Co můžeme pro ně udělat v době ekonomické a energetické krize?
V roce 1954 vyšel v podnikových novinách Třineckých železáren článek, v němž se psalo o pracovnících – sportovcích, kteří „plní vzorně své povinnosti, a proto je můžeme dát jako dobrý příklad všem ostatním členům našeho Sokola. Soudružce Gertrudě Lachsové je 19 let. Je krajskou přebornicí v kajakářství, získala i titul okresní přebornice v lyžařství v běhu na 6 km. Je oblíbena pro svou upřímnou povahu a kamarádského ducha.“
Před osmdesáti lety v říjnu 1942 zatýkalo gestapo na ministerstvu školství. Přišli si pro školního inspektora z Duchcova, učitele, statečného odbojáře a českého vlastence Jana Maryšku. V roce 1944 nad ním vynesl německý soud trest smrti. Měla mu být sťata hlava. Maryška ale z cely smrti utekl a skrýval se do 3. května 1945. Během Pražského povstání se znovu zapojil do boje na smíchovské barikádě.
Před zhruba sedmdesáti osmi lety, v říjnu 1944, se tehdejší student a pozdější katolický kněz Karel Fořt setkal v malé kanceláři v rakouském Linci s Adolfem Hitlerem. Třiadvacetiletý mladík byl na nucené práci, dělal ve fabrice nižšího úředníka – a Hitler navštívil továrnu v rámci inspekce po spojeneckém bombardování.